Jaromír Pelc
Jaromír Pelc (* 23. máj 1952, Praha) je český básnik 70. – 80. rokov dvadsiateho storočia, autor parafrází rockovej poézie (Roger Waters, Tom Waits, Neil Young, Leonard Cohen, Bob Dylan), kníh o Osvobozenom divadle Jiřího Voskovca a Jana Wericha, o výtvarnom umení (Kamil Lhoták a Skupina 42), editor (Antonín Sova, Konstantin Biebl, Václav Hrabě). Jeho básne zhudobnil a spieva Vladimír Mišík.
| Jaromír Pelc | |
| český básnik | |
 | |
| Narodenie | 23. máj 1952 (71 rokov) Praha, Česko |
|---|---|
| Alma mater | Vysoká škola politická ÚV KSČ v Prahe |
| Odkazy | |
| Webstránka | jaromirpelc.cz |
| Commons |  Jaromír Pelc |
Život upraviť
Maturoval v roku 1970 na gymnáziu v Prahe-Žižkove. Potom v rokoch 1970 – 1972 študoval Fakultu sociálnych vied a publicistiky Karlovej univerzity a súčasne pôsobil v redakcii týždenníka Svět práce. Štúdium nedokončil (fakulta bola v roku 1972 zrušená). Od roku 1982 študoval na Vysokej škole politickej ÚV KSČ obor moderné dejiny. Toto štúdium zakončil diplomovou prácou Boj proti fašismu v letech 1933 – 1938 a kulturní fronta, doktorský titul (RSDr.) získal v roku 1989.[1]
V rokoch 1972 – 1986 pracoval v týždenníku Tvorba ako redaktor prílohy LUK (Literatura – Umění – Kritika) a literárnej prílohy Kmen. V rokoch 1987 – 1990 bol šéfredaktorom vydavateľstva Mladá fronta. V rokoch 1990 – 1991 spoluvydával literárno-erotickú revue Sextant.[1] V roku 1991 sa stal majiteľom Nakladatelství Niké[2], ktoré vydávalo napríklad časopis Rodinný lékař (1993 – 2006), ako aj bibliofílie a umelecké publikácie.
.jpg)
V poslednej dobe sa výhradne zameriava na moderné české výtvarné umenie a usporiadava výstavy v Česku a USA.
Od roku 1993 bol súbežne tiež šéfredaktorom časopisu o nadáciách a neziskovom sektore Grant a predsedom predstavenstva i riaditeľom akciovej spoločnosti Questor, zaoberajúcej sa organizáciou a správou neziskových inštitúcií v Česku (do 1999).[3]
Dielo upraviť
Básnické zbierky upraviť
- Lear v letním kině (1978)
- Gilotina (1979,1982)
- Ten kdo odchází (1982)
- Žena a ona (1982)
- Slovo válka (spolu s Petrom Cincibuchom a Karlom Sýsom, 1982)
- Maňana (1984)
- Město (spolu s Petrom Cincibuchom a Josefom Šimonom, 1983, 1984)
- Platinové srdce (1985)
- Kufr kouzelníka Boska (1987)
- Démanty k snídani (1987)
- Třináct tváří lásky (1987)
- Láska je kytarové sólo (1989) ISBN 80-202-0118-1
- Půlnoční poledne (1991) ISBN 80-900725-4-2
- Trosky (bibliofília, 1994) ISBN 80-901193-0-1
- Muž s temným pozadím (PmD, Mníchov, 1994)
- Závan vůně (bibliofília, 1997) ISBN 80-901193-0-2
Výbory z poézie upraviť
- Čistá vášeň (1988)
- Požár na obloze (1988)
- Hudba pro osamělá srdce (PmD, Mníchov, 1991)
- Závan vůně (1998) ISBN 80-86006-97-2
Gramofónová platňa upraviť
- Požár na obloze (Supraphon 1988, hraje a spieva Vladimír Mišík)[4] Digitálna verzia Supraphon 2018, Supraphonline[5]
Eseje, monografie, rozhovory upraviť
- „Předchůdce“ – Václav Hrabě (1977)[6]
- Janusovská dvojí tvář komiky V+W (1979)[7]
- Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo (1981)
- Návštěvy v ateliérech (spolu s Karlom Sýsom, 1981)
- Zpráva o Osvobozeném divadle (1982)
- Skupina 42 (1989)[8]
- Muž na libeňském dvorku – Pokus o portrét Bohumila Hrabala (1989)[9]
- Osvobozené divadlo – Neznámé texty V+W (1990)[10] ISBN 80-204-0165-2
- Jak jsem potkal Osvobozené – Neznámé forbíny V+W (1991) ISBN 80-85214-08-3
Edične pripravil upraviť
- Václav Hrabě, Blues v modré a bílé (1977)
- Konstantin Biebl, Modré stíny pod zlatými stromy (1988)
- Antonín Sova, Vrchol lásky (1989) ISBN 80-204-0058-3
- Petr Cincibuch, Žádné smutky (1989) ISBN 80-204-0035-4
- Bohumil Hrabal, Chcete vidět zlatou Prahu? (1989) ISBN 80-204-0056-7
- Václav Hrabě, Blues pro bláznivou holku (1990) ISBN 80-202-0201-3
Výstavy upraviť
- Kamil Lhoták, Grafika (Galérie Fronta, Praha, december 1989)
- Kamil Lhoták, Kresby 1940 – 1987 (Galérie ENA, Praha, jún 2013)
- Kamil Lhoták, Amerika, 1951 (Galérie ENA, Praha, október 2013, Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, USA, marec 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, USA, apríl 2015, Knupp Gallery, Praha, január 2018)[11]
- Kamil Lhoták, Odysseus, 1952 (Galérie ENA, Praha, marec 2015, Výstavní síň Zlatá trojka, Most, apríl 2017)[12]
Zvukové záznamy upraviť
- Jaromír Pelc recituje své verše (Archív Českého rozhlasu, 28. 1. 1980, CD v prílohe Dějin české literatury 1945 – 1989, sv. IV)
- Vladimír Mišík, Melancholická (sampler z roku 2011, obsahuje piesne „Zůstala sama“ a „Milují se, protože se milují“)
Referencie upraviť
- ↑ a b Jaromír Pelc ve Slovníku české literatury po roce 1945 (projekt ÚČL AV ČR)
- ↑ Nakladatelství Niké v databáze NK ČR
- ↑ Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů. heslo "PELC Jaromír, Dr. básník, publicista, podnikatel". 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo. ISBN 80-902586-9-7.
- ↑ http://www.discogs.com/Jaromír-Pelc-Požár-Na-Obloze/release/2317233
- ↑ https://www.supraphonline.cz/album/394211-pelc-pozar-na-obloze
- ↑ In: Jaromír Pelc, Nový obsah (1977)
- ↑ Prednáška v Památníku národního písemnictví v Prahe z 26. októbra 1979. In: Texty Společnosti Jaroslava Haška, sv. 2 (1981)
- ↑ Dostupné online: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=Kmen/2.1989/42/1.png
- ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2014&cis=12&cl=08
- ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2012&cis=26&tisk=04
- ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2013&cis=47&cl=02
- ↑ Dostupné online: http://www.obrys-kmen.cz/index.php/rocnik-2015/67-17-2015-29-dubna-2015/641-dalsi-lhotakovsky-objev
Iné projekty upraviť
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Jaromír Pelc
Externé odkazy upraviť
Zdroj upraviť
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Jaromír Pelc na českej Wikipédii.