Wikipédia

Svatopluk Čech

český básnik, prozaik, novinár a cestovateľ

Svatopluk Čech (* 21. február 1846, Ostředek[1] – † 23. február 1908, Praha-Holešovice[2]) bol český básnik, prozaik, novinár a cestovateľ, ktorý sa preslávil fantastickými príbehmi pána Broučka.[3]

Svatopluk Čech
český básnik, prozaik, novinár a cestovateľ
Svatopluk Čech
Osobné informácie
PseudonymNevolný, Volný
Narodenie21. február 1846
 Ostředek, Česko
Úmrtie23. február 1908 (62 rokov)
 Praha-Holešovice, Česko
Národnosťčeská
Zamestnanienovinár, spisovateľ, básnik, advokát
Dielo
Literárne hnutieRuchovci
PodpisSvatopluk Čech, podpis
Odkazy
Projekt
Guttenberg		Svatopluk Čech
(plné texty diel autora)
Spolupracuj na CommonsSvatopluk Čech
(multimediálne súbory na commons)
Portrét Svatopluka Čecha
Čechov pohrebný sprievod na Václavskom námestí v Prahe
Ukladanie pozostatkov Svatopluka Čecha na Vyšehradskom cintoríne
Náhrobok Svatopluka Čecha na Vyšehrade

Život upraviť

Narodil sa v Ostředku u Benešova. Jeho otec Janko Matuška Čech (1817, Peruc – 1877, Slupka, Bukovina) bol panský hospodársky správca a český vlastenec. Jeho brat Miloš Čech bol kňaz a administrátor starokatolíckeho biskupstva. V rokoch 1848 – 1849 v čase konania kroměřížského snemu pôsobil v Kroměříži ako novinár. Povolanie a vlastenectvo otca boli dôvodom častého sťahovania v dobe básnikovej mladosti.[4] Detstvo prežil Benešovsku v Ostředku, Jezeře, Střížkove a Postupiciach[5] a v Litni na Berounsku. V Prahe vyštudoval piaristické gymnázium a neskôr práva. Prispieval do almanachu Ruch a časopisu Kvety, od roku 1871 bol redaktorom Světozoru. V rokoch 1873-1876 pôsobil ako redaktor Lumír, krátko pôsobil aj v Národných listoch. V roku 1873 bol členom advokátskej kancelárie so slonom, toho istého roku však prax zanechal a venoval sa jej až v rokoch 1876 – 1879, kedy bol členom advokátskej kancelárie v Prahe. Riadnym členom Českej akadémie vied a umení zvolený dňa 3. júla 1890, svojho členstva sa vzdal v roku 1895.[6]

Veľa cestoval, navštívil Kaukaz, Chorvátsko, Dánsko, Poľsko, Taliansko a Paríž. V rokoch 1895 až 1903 žil v Obříství u Mělníka. Koniec života trávil v Prahe na Letnej, v Holešoviciach a v Tróji. Pochovaný bol s veľkou slávou na Vyšehrade. Na hrobe (podľa návrhu architekta Antonína Wiehla)[7] bola inštalovaná portrétna socha v životnej veľkosti, dielo Jakuba Obrovského.[8]

Dielo upraviť

Jeho dielo je žánrovo veľmi bohaté. Písal predovšetkým eposy s mnohými prirovnaniami a opisy, ktorými je prerušovaná dej, ale aj sociálnu, politickú a alegorickú lyriku, satiry, poviedky a romány. Svojimi Výletmi pana Broučka sa stal jedným z priekopníkov science fiction v českej literatúre. Napísal tiež veľké množstvo humoristických poviedok, čŕt a fejtónov, ku ktorým čerpal často námety z advokátskeho prostredia. Mnohokrát bol kritizovaný za frázovitosť. Uznával, že jeho poézia môže pôsobiť frázovite, ale on sa hlásil k trvalým hodnotám, ktoré si v sebe niesol celý život (napr. láska k vlasti, túžba po sociálnej spravodlivosti atp.).[9][10]

  • Husita na Baltu (1868 v almanachu Ruch), historický epos, ktorý porovnáva dobu husitských vojen s búrkou v ľudských vzťahoch
  • Oběti pověry (1871), o čarodejníctve a prenasledovaní jeho v krajinách kresťanských, príspevok k dejinám ľudského bludu
  • Adamité (1873 v časopise Lumír), epos s námetom zničenia radikálnej husitskej sekty adamitov Jánom Žižkom
  • Básně (1874), básnická zbierka, v ktorej autor zhrnul všetky svoje významnejšie rané práce (okrem iného obsahuje aj prvé knižné vydanie Adamitů)
  • Čerkes (1875 v časopise Lumír), epos s námetom z Kaukazu
  • Upomínky z východu (Národní listy 1875-1876, knižne 1885), poviedky
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1876 v časopise Lumír), poviedka o právnickom spore medzi peňazí chtivým úžerníkom Jestřábom a miernym a starostlivým Hrdličkom, ktorý nie je schopný splácať svoj dlh
  • Evropa (1878 v časopise Lumír), alegorický epos o lodi Európa, ktorá vezie politických väzňov do vyhnanstva, pričom ich vzájomné nezhody spôsobia katastrofu
  • Povídky, arabesky a humoresky (1878), tu okrem iného aj prvé knižné vydanie poviedky Jestřáb kontra Hrdlička
  • Povídky, arabesky a humoresky II. (1879)
  • Žižka (1879), rapsódia, v ktorej autor predstavuje Žižku ako vojvodca, ktorý bol odhodlaný postaviť sa proti Pražanom
  • Kandidát nesmrtelnosti (1879 v časopise Květy, knižne 1884), humoristický román
  • Ve stínu lípy (1879 v časopise Květy), idylický epos založený na spomienkach autora na detstvo prežité v Litni, vlastne cyklus malých poviedok veršom, ktoré si rozprávajú susedia pri spoločnom posedení
  • Povídky, arabesky a humoresky III. (1880)
  • Nová sbírka veršovaných prací (1880), tu okrem iného prvé knižné vydanie eposov Čerkes, Evropa a Ve stínu lípy
  • Václav z Michalovic (1882), epos z pobelohorskej doby inšpirovaný Mickiewiczovým Konrádom Wallenrodom
  • Petrklíče (1883), veršovaná báchorka
  • Povídky, arabesky a humoresky IV. (1883)
  • Lešetínský kovář (1883 zhabaný, druhýkrát vydané roku 1892 v USA), epos, v ktorom vedie český kováč spor s nemeckým podnikateľom, ktorý sa usiluje o jeho kováčňu
  • Několik drobných povídek (1884)
  • Kresby z cest (1884)
  • Slávie (1884), alegorický epos napísaný v duchu utopického panslavizmu, v ktorom zástupcovia slovanských národov spoločne úspešne odolávajú vzbure lodníkov na lodi Slávie
  • Hanuman (1884), satirický epos zosmiešňujúci súdobý český život aj politický režim v Rakúsko-Uhorsku (opičí kráľ sa márne snaží poeurópčiť svoju ríšu) Dostupné online
  • Několik obrázků moravských (1884)
  • Dagmar (1885), epos inšpirovaný básnikovým pobytom v Dánsku, ktorého hrdinkou je dcéra Přemysla Otakara I. Markéta vydatá za dánskeho kráľa Valdemara II., ktorú autor líči ako ideál ženy
  • Ikaros (1885 v časopise Květy, knižne 1908), sociálny román
  • Pravda a drobné básně (1886)
  • Humoresky, satiry a drobné črty (1887)
  • Různé črty žertovné i vážné (1887)
  • Jitřní písně (1887), zbierka básní, politická lyrika, v ktorej autor vyjadruje svoju nádej v lepšiu budúcnosť českého národa, ktorá bude podľa neho dosiahnutá duchovnými zbraňami a usilovnou prácou
  • Nové písně (1888), zbierka básní, politická lyrika, v ktorej autor okrem iného prekladá svoje úvahy o vlastnom živote a básnickej tvorbe a svoju vieru v budúcnosť slovanských národov
  • Několik povídek a různých črt (1888)
  • Pravý výlet pana Broučka do Měsíce (1888), satirická poviedka s fantastickým námetom, ktorej hrdinom je pán domáci Brouček, ktorý sa (zrejme ale vo sne) dostane na Mesiac, kde sa stretne s éterickými Mesiačanmi. Je tu však zosmiešňované nielen meštiactvo pána Broučka, ale aj prázdne intelektuálstvo a neplodné estétstvo reprezentované Miesiačanmi, ktorí nie sú schopní pochopiť reálny život
  • Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1888), druhá satirická fantastická poviedka s hlavným hrdinom pánom Broučkom, ktorý sa tentoraz dostane (opäť zrejme vo sne) do Prahy deň pred bitkou na Vítkove. Zaujíma ho však len vlastný prospech, a podľa toho, ako sa mu to hodí, sa vydáva tu za husitu, tú za katolíka. V závere príbehu Jan Žižka súdi, že nie je možné, aby sme mali takých potomkov
  • Kratochvílná historie o ptáku Velikánu Velikánoviči (1888), satirická báseň parodujúca súdobý spor o Rukopisy
  • Vácklav Živsa (1889-1891 v časopise Květy, knižne 1901), báseň
  • Pestré cesty po Čechách: společnou prací Matěje Broučka a společníků (1891), voľný rad novelistický-časopiseckých obrazov s memoárovými básňami a epizódami
  • Matěj Brouček na výstavě (1892), druhá časť Pestrých cest po Čechách, poviedka zosmiešňujúce podliezavosť meštiakov voči šľachte a ich prezieravý postoj k ľudu pred cudzincami
  • Druhý květ (1893 v časopise Květy, knižne 1899), autobiografická próza, v ktorej autor opisuje svoju mladosť a štúdium na gymnáziu
  • Sníh (1894 v časopise Květy, knižne 1900), báseň
  • Zpěvník Jana Buriana (1894), báseň riešiaca pomer českého sedliaka k odrodilej šľachte
  • Rozličná próza (1895)
  • Písně otroka (1895), alegorická lyrika pomocou ktorej chcel autor povzbudiť národ v boji za jeho práva, pretože mal pocit, že sa národ cíti ponížený
  • Modlity k Neznámému (1896), básne obsahujúce filozofické a náboženské úvahy
  • O čarovném pavouku (1896), báseň pre mládež
  • Šotek (1899), veršovaná báchorka
  • Sekáči (1904), báseň
  • Roháč na Sioně a jiné zlomky (1909), posmrtné vydanie autorových nedokončených prác
  • Poslední verše (1910), vydané posmrtne, obsahuje okrem iného básne Do světa širého a Step
  • Cestovní poznámky (1910), vydané posmrtne
  • Poslední kniha povídek a črt (1918), vydané posmrtne

Menom, srdcom rovnako Čech - básnikova pamiatka a tradícia upraviť

Svatopluk Čech bol pre svoju tvorbu od 80. rokov 19. storočia veľmi obľúbenou a rešpektovanou osobnosťou českej spoločnosti. Vlastenecké zameranie a pátos Čechovej tvorby korešpondovalo s jeho heslom, ktoré sa stalo aj jeho symbolickým označením na verejnosti Jménem, srdcem stejně Čech.[11] Medzi vlastenecky naladenými Čechmi mali obrovský ohlas jeho Písně otroka. Veľmi populárna a čítaná bola jeho báseň Ve stínu lípy.[12] Úcta k nemu sa prejavovala už za jeho života a najmä po smrti v množstve pomníkov, sôch a označovaní ulíc, námestí a škôl v jeho mene.

Praha upraviť

Už 3 mesiace po jeho smrti 6. júna 1908 bol pomenovaný Čechův most v Prahe.[13] Ešte za Čechovho života (1903) niesli jeho meno Sady Svatopluka Čecha na pražských Vinohradoch, kde bol v roku 1924 odhalený pomník, ktorého autorom je Jan Štursa. V Prahe boli v ďalších štvrtiach pomenované Námestie Svatopluka Čecha vo Vršoviciach, Čechova ulice na Letnej, Čechova čtvrť v Modřanech a Čechova škola v Tróji.

České mestá a obce upraviť

Jeho meno nesú názvy mnohých ulíc, námestí a škôl. Pamiatku Svatopluka Čecha si aj po sto rokoch od jeho smrti pripomínajú najmä obce, kde od detstva býval: Ostředek[14], Bezděkov[15], Peruc[16], Postupice, ale aj miesta, kde pôsobil už ako uznávaný básnik a spisovateľ Slaný[17], Vraný, Praha a Obříství. V mestečku Liteň na Berounsku síce prežil iba 4 roky detstva, ale situoval do Litni svoje dielo Ve stínu lípy. Preto je v Litni jeho osobnosť pripomínaná zvlášť intenzívne. Liteňský farár P. Josef Kreisinger vo svojej práci Liteň a přifařené obce k ním vydanej v roku 1896 (teda za Čechovho života) uvádza v zozname správcov a direktorov liteňského panstva Roku 1852–1855 Frant. Čech, otec našeho předního básníka.[18] V Litni pripomína od roku 1925 Čechov pobyt pamätná tabuľa na dome správcu panstva vedľa zámku zvanom po ňom Čechovna,[19] od 5. júna 1938 pomník Svatopluka Čecha v Litni[20] pri kostole sv. Petra a Pavla na mieste, kde stála Lipa Svatopluka Čecha. Podobne ako v Litni boli ako ohlas jeho básne Ve stínu lípy na rôznych miestach Čiech označované lipy symbolicky ako Lipa Svatopluka Čecha. V Litni je významu Svatopluka Čecha venovaná časť expozície Múzea Svatopluka Čecha a Jarmily Novotnej[21] V roku 2013 bol v Litni inštalovaný Náučný chodník Liteň, ktorého štyri zastavenia na svojich paneloch pripomínajú Čechov pobyt v Litni a jeho dielo.[22][23][24][25] v Obříství na Mělnicku je Pamätník Svatopluka Čecha umiestnený v jeho domčeku a drevenej prístavbe, ktorý Čech zakúpil na národopisnej výstave v Prahe v roku 1895 a v ktorom v rokoch 1895 – 1903 žil.[26] V parčíku na námestí je pomník s bustou Svatopluka Čecha, odhalený 19. júna 1921.[27] Jeho pražský pobyt pripomínajú pamätné tabule v Holešoviciach a na Letnej v Prahe 7. na dome čp. 557/44 v Letohradskej ulici doska uvádza jeho pobyt v rokoch 1890 – 95 (podľa súpisu pražských domovských príslušníkov)[28]) a na dome čp. 908/17 v Šimáčkovej ulici, ktorý pamätná doska pripomína ako miesto jeho smrti. Táto adresa je uvedená aj v matričnom zázname o básnikovej smrti: Praha čís. pop. 908-VII. Šimáčkova ul.[2]). V tom istom čase žil tiež vo vile Pod Havránkou čp. 134/15 v Tróji, na ktorej bola umiestnená aj pamätná doska.[29][30]

Galéria miest spojených so životom Svatopluka Čecha upraviť

  •  
    Zámok v Ostředku, kde sa Čech narodil
  •  
    Škola v Postupiciach, kam Čech chodil
  •  
    Pamätná tabuľa na základnej škole v Postupiciach
  •  
    Budova školy v Litni, ktorú navštevoval v čase pobytu v Litni (Základná škola Františka Josefa Řezáče)
  •  
    Panely Náučného chodníka Liteň pri kostole sv. Petra a Pavla a Základnej školy F.J. Řezáča a pomníku Svatopluka Čecha
  •  
    Dom správcu panstva Liteň nazývaný Čechovna
  •  
    Pamätná tabuľa na Čechovni s nápisom ZDE ŽIL SVATOPLUK ČECH OD 1853–1856
  •  
    Čechov dom v Obříství na Mělnicku
  •  
    Detail dreveného domku v Obříství, ktorý Sv. Čech kúpil na národopisnej výstave v Prahe
  •  
    Pamätná tabuľa Svatopluka Čecha na dome v Obříství. ZDE BYDLEL SVATOPLUK ČECH BÁSNÍK ČESKÝ 1/2 1895 - 1/10 1903
  •  
    Svatopluk Čech, odhalenie tabule v Obříství (Zlatá Praha 1910)
  •  
    Pamätná tabuľa v Letohradskej ulici 557/44 v Prahe 7 na Letnej "ZDE ŽIL V LETECH 1890-1905 SVATOPLUK ČECH A NAPSAL PÍSNĚ OTROKA"
  •  
    Brána do záhrady pri vile Pod Havránkou v Prahe Troji
  •  
    Dom v Šimáčkovej ulici 908/17 s pamätnou tabuľou: "V TOMTO DOMĚ ŽIL A 23.II.1908 ZEMŘEL BÁSNÍK SVATOPLUK ČECH

Sochy a pomníky Svatopluka Čecha upraviť

  •  
    Jan Štursa - Čechov pomník v Čechových sadoch (1918-24)
  •  
    Pomník Svatopluka Čecha v Obříství na návsi
  •  
    Pomník Svatopluka Čecha v Litni
  •  
    Pomník Svatopluka Čecha Vinice (Vysoké Mýto)
  •  
    Pomník Svatopluka Čecha v Rovensku pod Troskami
  •  
    Busta na Škole Svatopluka Čecha, Praha-Troja

Ulice, námestia, múzeá a školy Svatopluka Čecha upraviť

  •  
    Most Svatopluka Čecha
  •  
    Čechovo námestie v Prahe
  •  
    Múzeum v Litni s expozíciou Svatopluka Čecha a Jarmily Novotnej. Bývalá fara neďaleko slávnej lipy pri kostole sv. Petra a Pavla
  •  
    Škola Svatopluka Čecha v pražskej Troji neďaleko vily Pod Havránkou
  •  
    Maľba Sv. Čecha v Čechovej ulici 5 v Prahe-Holešoviciach

Referencie upraviť

  1. ↑ Matričné ​​záznam o narodenia a krste
  2. ↑ a b Matričné ​​záznam o úmrtí a pohrebe
  3. ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čech Svatopluk, s. 47.
  4. ↑ STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha : F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s. (česky)
  5. ↑ REGIONÁLNÍ AUTOŘI A REGIONÁLNÍ LITERATURA VLAŠIMSKA A PODBLANICKA [online]. Vlašim: Městská knihovna Vlašim, [cit. 2014-12-05]. Kapitola Autoři minulých staletí A - J. Dostupné online. (česky)
  6. ↑ ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha : Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 55.
  7. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. 1.. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921. 27 s. Zvláštny otisk zo zborníku Umění. S. 7-11. (česky)
  8. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Zväzok 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola Svatopluk Čech, s. 2.
  9. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921, [cit. 2015-08-15]. S. 1-237, xv s. Dostupné online. (česky)
  10. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923, [cit. 2014-12-05]. S. 1-238, ix s.. Dostupné online. (česky)
  11. ↑ STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha : Topič, 1909. 58 s. (česky)
  12. ↑ NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý.. I. vyd. Praha : Vesmír, 1923. 238 s. Dostupné online. Kapitola štvrtá Tři idyly, s. 165-186. (česky)
  13. ↑ FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha : Academia, 1985. S. 78-86. (česky)
  14. ↑ POKORNÁ, Magdalena. \rodinné kořeny Svatopluka Čecha. Matiční listy – literární příloha Zpravodaje Matice české, duben 2009, roč. 2009, čís. 7, s. 3-6. Dostupné online [cit. 2014-12-05]. Archivované 2014-12-08 z originálu. (česky)
  15. ↑ Spiessova naučná stezka. Zastavení 1 Bozděkov [online]. Bozděkov: Bozděkov, [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (česky)
  16. ↑ LANC, Antonín. Historie obce Peruc [online]. Peruc: Městys Peruc, 2006-05-23, rev. 2013-05-23, [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. (česky)
  17. ↑ CVRČEK, Jaroslav. 6./I. Kulturně historické putování Slánskem – historický střed města [online]. Slaný: Město Slaný, [cit. 2014-12-07]. Dostupné online. Archivované 2014-12-20 z originálu. (česky)
  18. ↑ KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. I. vyd. Liteň : nákladem autora, 1896. 79 s. Kapitola Dějiny panství. - Majitelé Litně., s. 64. (česky)
  19. ↑ Odhalení desky Svatopluka Čecha v Litni. Národní listy, 30. červen 1925, roč. 1925, čís. 176, s. 2. ISSN 1805-2444. (česky)
  20. ↑ Útulné podbrdské městečko Liteň oslaví 30. výročí úmrtí velikého národního básníka Svatopluka Čecha. Národní politika, 29. květen, roč. 1938, čís. 147, s. 6. ISSN 1805-2444. (česky)
  21. ↑ IVANA. Čeští spisovatelé na Berounsku a muzea těmto spisovatelům věnovaná [online]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni Fakulta pedagogická, katedra českého jazyka a literatury. S. 89 - 96, XXXII-XXXVII. Dostupné online.
  22. ↑ A2 Svatopluk Čech [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014, [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština)
  23. ↑ A3 Muzeum [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014, [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština)
  24. ↑ A6 Zámek [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014, [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština)
  25. ↑ C1 Čechovna [online]. Ořech: Karlštejnsko, 2014, [cit. 2014-12-04]. Dostupné online. (čeština)
  26. ↑ SVATOPLUK ČECH (*21.2. 1846 Ostředek u Benešova – †23. 2. 1908 Praha) [online]. Obříství: Obec Obříství, [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. Archivované 2014-12-06 z originálu. (česky)
  27. ↑ Pomník s bustou Svatopluka Čecha [online]. Obříství: Obec Obříství, [cit. 2014-12-05]. Dostupné online. Archivované 2014-12-06 z originálu. (česky)
  28. ↑ Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910 (1920). Svatopluk Čech. [online]. Praha: Bach systems, s.r.o., [cit. 2015-08-15]. Dostupné online. (česky)
  29. ↑ Svatopluk Čech a Troja [online]. Praha: NADACE QUIDO SCHWANKA – TROJA, MĚSTO V ZELENI, [cit. 2014-12-06]. Dostupné online. Archivované 2015-10-08 z originálu. (česjy)
  30. ↑ Přispějte na pomník pěvce "Písní otroka". Zdar. Politický týdeník pro okresy Rokycanský, Zbirožský, Hořovický, Blovický a Královecký., 25. únor 1938, roč. XXXVII, čís. 8. ISSN 1801-3287. (česky)

Iné projekty upraviť

Literatúra upraviť

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 37–41.
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 277–293.
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 408–413.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 64–65.
  • KREISINGER, Josef. Liteň a přifařené k ní obce. Liteň : nákladom autora, 1896. S. 1 - 79.
  • NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl první [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1921, [cit. 2015-08-15]. S. 237, xv s. Dostupné online. (česky)
  • NOVÁK, Arne. Svatopluk Čech : dílo a osobnost. Díl druhý [online]. I. vyd. Praha: Vesmír, 1923, [cit. 2014-12-05]. S. 1-238, ix s.. Dostupné online. (česky)
  • NOVÁK, Arne. Stručné dějiny literatury české. Olomouc : R. Promberger, 1946. Dostupné online. Kapitola Sv. Čech a básníci školy národní. [nefunkčný odkaz]
  • NOVÁK, Arne. Zvony domova a Myšlenky a spisovatelé. Praha : Novina, 1940. Dostupné online. Kapitola Svatopluk Čech na cestách. [nefunkčný odkaz]
  • STREJČEK, Ferdinand. Jménem, srdcem stejně Čech : o básníkově životě a díle / napsal Ferdinand Strejček.. I. vyd. Praha : Topič, 1909. 58 s. (česky)
  • STREJČEK, Ferdinand. Životní román Františka Jaroslava Čecha. Praha : F.Topič (Knihy českých osudů), 1940. 202 s. (česky)
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 189.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha : Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 556–558.
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. I. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921. 27 s. Zvláštny otisk zo zborníka Umění. S. 7 - 11. (česky)

Online dostupné diela autora upraviť

  • ČECH, Svatopluk. Dagmar : Adamité. 2. vyd. Praha : F. Topič, 1907. 325 s. Digitalizovaý zväzok obsahuje diela Dagmar a Adamité. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Báchorky veršem. 2. vyd. Praha : F. Topič, 1909. 341 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Čerkes a jiné básně. 5. vyd. Praha : F. Topič, 1896. 83 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Dagmar : báseň Svatopluka Čecha. Praha : Tiskem a nákladem Františka Šimáčka, 1885. 288 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Písně otroka. 4. vyd. Praha : F. Topič, 1895. 78 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Poslední verše. Praha : F. Topič, 1910. 216 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Povídky, arabesky a humoresky. Praha : J. Otto, 1880. 230 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Roháč na Sioně a jiné zlomky. Praha : F. Topič, 1908. 398 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Tři cykly básní a Sníh. Praha : F. Topič, 1904. 315 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Václav Živsa. Slavie. 2. vyd. Praha : F. Topič, 1910. 296 s. Dostupné online.
  • ČECH, Svatopluk. Ve stínu lípy. 9. vyd. Praha : F. Topič, 1906. 81 s. Dostupné online.

Pozri aj upraviť

Externé odkazy upraviť

Zdroj upraviť

Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Svatopluk Čech na českej Wikipédii.

Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatopluk_Čech&oldid=7674151“