Hynek Žalčík: Rozdiel medzi revíziami

Český [[publicista]] [[Jiří Černý]] zhrnul jeho prínos takto: ''"PrávěPráve začátkemzačiatkom sedmdesátýchsedemdesiatych letrokov téměřtakmer monopolnímonopolná a tudížpreto přísněprísne střeženástrážená firma [[Supraphon]] vydala několikniekoľko albalbumov, kteráktoré nejenženielenže nebylaneboli ani v nejmenšímnajmenšom poplatnápoplatné normalizačnímunormalizačnému, pookupačnímupookupačnému režimu, ale naopak otevřelaotvorili českému i slovenskému [[rock]]u, [[folk]]u a zhudebněnézhudobnenej poeziipoézii nové obzory. Za všemivšetkými těmitýmito dodnes výjimečnýmiojedinelými deskamiplatňami stál Hynek Žalčík. BlonďatýMladý mládenecblondýn do svýchsvojich čtyřiadvacetidvadsiatich letštyroch dosáhlrokov cobydosiahol ako producent výsledkůvýsledky, pro něžktoré nemáme s čím v tuzemsku srovnáníporovnať. Mimo hudebníhudobné kruhy sesa o němňom mnohoveľa nevědělonevedelo. JakAko nenápadněnenápadne žil, tak takéaj 8.února februára po náhlénáhlej nemocichorobe zemřelzomrel.''

<!-- (Wikipédia je encyklopédia, nie zborník citátov - navyše ich treba preložiť do slovenčiny, bez ohľadu na to, že Slováci s češtinou problém nemajú) ''... za Žalčíka mluvila jen a jen jeho práce. Od roku 1969 tak dlouho otravoval redaktory Supraphonu, aby [[Jaroslav Hutka|Jaroslavu Hutkovi]] vydali písničkářské album, až v roce 1974 vyšlo ''Stůj, břízo zelená''. Mezitím Hutku přesvědčil, že rezignace na vlastní písničky ve prospěch národních ze Sušilovy sbírky není zrada ani na národě, ani na charakteru. Dřív než [[Josef Kainar]] v roce 1971 zemřel, stačil Žalčík svými opakovanými nájezdy na Dobříš vymáčknout ze čtyřiapadesátiletého rozpolceného básníka a předsedy znormalizovaného spisovatelského svazu texty pro rocková alba [[Michal Prokop|Michala Prokopa]] a skupiny Framus Five (''Město Er'') a [[Vladimír Mišík|Vladimíra Mišíka]] a skupiny Flamengo (''Kuře v hodinkách''). S odstupem času je zřejmé, že Kainarovy texty zvýšily českému rocku laťku podobně vysoko, jako [[Bob Dylan|Dylanovy]] texty americkým rockerům. Ne náhodou některé skladby z Kuřete v hodinkách převzala skupina CaK Vocal na svůj albový debut ''Generace''.''

''Ve stejné době Žalčík produkoval skupině The Progress Organization album ''Barnodaj'', které brněnští muzikanti už nikdy nepřekonali. Podstatně pomohl kytaristovi [[Luboš Andršt|Luboši Andrštovi]] a jeho desce se skupinou Energit. V roce 1977 už bylo vylisované výběrové album písničkářů ze společenství [[Šafrán|Šafránu]], na pohled asi nejhezčí Žalčíkova práce. Nakonec v pochartovním policejním běsnění muselo jít všechno do šrotu, i obalová fotografie dvou dětí [[Vlasta Třešňák|Vlasty Třešňáka]]. Ani potom Žalčík nehledal žádné zlaté střední cesty. [[Jan Spálený|Janu Spálenému]] vyprodukoval nezvalovského ''Edisona'', [[Semafor|Semaforu]] jubilejní výběrové trojalbum 1959-1969, [[Pavel Kopta|Pavlu Koptovi]] editoval knižní výbor ''Abeceda''.''" <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

}}</ref>) -->

<!-- Luboš Andršt na situáciu okolo albumu Město ER spomína: ''"Producentské žezlo Framus Five u Supraphonu převzal po Michaelu Prostějovském Hynek Žalčík a ten přišel s nápadem, aby text pro titulní rozměrnou skladbu nové LP desky napsal Josef Kainar, a rovněž on zprostředkoval kontakt mezi skupinou a básníkem"''. )<ref name= " lubosandrst.cz "/>{{Citácia elektronického dokumentu-->

Josef Kainar bol považovaný za [[Normalizácia (ČSSR)|normalizačného]], i keď výnimočného básnika, ktorý síce urobil mnoho sporných rozhodnutí a krokov, na druhej strane však vyrastal na [[džez]]e a [[blues]] a mal za sebou celý rad naozaj pôsobivých textov, ktorými otextoval americké džezové a bluesové originály. Podstatné však bolo, že Kainar bol členom [[Komunistická strana Česko-Slovenska|KSČ]], i keď bol trochu nepohodlný. Ale bola to možnosť, ako pretlačiť [[bigbít]] do [[Supraphon]]u.

<!-- ''"Žalčík se znal s Kainarem z dětství, přes rodinu. Docela drze jsme tedy vyjeli na zámek v Dobříši a tam ho navštívili. Nějakou chvíli jsme do něj hučeli, on zpočátku vůbec nechtěl psát. Prožíval složité období a měl i zdravotní problémy. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit a zlomit přes hudbu, kterou jsme mu pouštěli, i přes pár lahviček portského, které jsme přivezli."'') <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

Ako konštatoval publicista Petr Gratias, došlo tak pozoruhodnému sociálnemu paradoxu, že vďaka cenzúre a politickému tlaku boli rockové skupiny nútené zdokonalovať sa vo vlastnej tvorbe, siahnuť po českých a slovenských textoch a odpútať sa od angloamerických vzorov. Koniec koncov aj v prípade debutu skupiny Progress Organization platí, že práve strana s českým textami dopadla oveľa lepšie než jej anglický protipól, dodnes je životaschopnejšia a výrazne prispela k nadčasovej pozícii platne Barnodaj. <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

<!-- Ten sa na rozdiel od prvej spolupráce s Framus Five do novej práce vrhol s nadšením. Na stretnutie spomínal Vladimír Mišík takto: ''"Pustili jsme mu na zámku v Dobříši demosnímky nazpívané „duvaduva“ a on si hned začal podupávat. Kdyby ho to nebavilo, tak by to, myslím, nedělal. To neměl zapotřebí. Napsal si melodické linky zpěvu do not, pod to rovnou sázel texty, sem tam škrtanec… [[Beat generation|beatnický]] způsob psaní. Měl kruhy pod očima, když nám materiál po pár dnech odevzdával."'' <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

}}</ref>) -->

NázevNázov Provisorium pripomínal neustálu premenlivosť hudby, ale aj čohokoľvek iné, čo malo spoločné s [[Dežo Ursiny|Dežom Ursinym]]. Ursiny dlho nevedel nájsť najoptimálnejšiu podobu svojich skladieb. Po rokoch skúšania síce na Beatovom festivale v Prahe zožal úspech, vzápätí však Ursiny v duchu svojich zvyklostí súbor rozpustil a zdalo sa, že z plánovaného nahrávania dlhohrajúcej platne opäť nič nebude.

Následne do hry vstúpil Hynek Žalčík a Ursinymu ponúkol použiť rytmiku Flamenga, ktoré práve v tom čase skončilo nahrávanie LP ''Kuře v hodinkách''. Po jeho vypočutí Ursiny s návrhom súhlasil. Zo svojich bývalých spolupracovníkov si do pražského štúdia priviedol len hráča na klávesové nástroje [[Jaro Filip|Jara Filipa]], zvyšok už tvorili muzikanti z Flamenga. Nahrávanie prebiehalo v nečakane pohodovej atmosfére a aj napriek tomu, že na tejto platni Ursiny spolupracuje s jednou z najtvrdších rytmík, výsledok je nečakane vzdušný a krehký. <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

Výber piesní a dramaturgia albumu boli urobené nesmierne citlivo a prepájanie už “zavedených“ spevákov a orchestrov ([[Jiří Suchý]], [[Eva Olmerová]], [[Orchester Gustava Broma]]) s rockovými a folkovými (Michal Prokop, Vladimír Mišík, Flamengo, Etc.) sa ukázalo ako veľmi životaschopné. Okrem toho sa ukázali rôzne prístupy a možnosti jednej formy blues. Hlavne však všetci zúčastnení sa mohli oprieť o vynikajúce texty Josefa Kainara (sám Kainar ako hudobník vedel do textov vniesť aj muzikantské metrum). Dodnes album predstavuje jedinečný projekt a komplexný pohľad na česky spievané blues. <ref>{{Citácia elektronického dokumentu

<!-- === Jan Spálený: Edison ===

}}</ref>) -->