Arrigo Boito: Rozdiel medzi revíziami
Smazaný obsah Přidaný obsah
pokračujem |
pokračujem |
||
Riadok 15:
Arrigo Boito sa narodil ako syn Silveria Boita, maliara, ktorý putoval po [[Európa|Európe]] a maľoval na zákazku portréty. Matka bola poľská grófka Giuseppina Radolinská s ktorou sa zoznámil pri práci na zákazkách v [[Poľsko|Poľsku]]. Obaja sa pohybovali v umeleckých kruhoch, preto neprekvapuje, že aj Arrigo prejavoval umelecké nadanie a to hneď v dvoch smeroch: v literatúre a v hudbe. V oboch týchto odboroch bol aj po celý život činný. Keď sa v rodine minuli finančné prostriedky, otec opustil manželku aj syna.
Vďaka
V té době Boito pracoval jako novinář a hudební kritik pro několik časopisů (La Perseveranza, Il Giornale della Società del Quartetto, Il Politecnico a psal básně a krátké povídky. Společně s Emiliem Pragou řídil „Figaro“ až do roku [[1866]], kdy se jako dobrovolník přihlásil do války o nezávislost.▼
▲V
<!--
Zaujat věčnou legendou o [[Faust]]ovi zkomponoval svou první operu na vlastní libreto ''„Mefistofele“.'' Opera měla premiéru za řízení autora v [[Teatro alla Scala]] v [[Milán]]ě roku [[1868]] a přes veškeré úsilí nakladatele [[Giulio Ricordi|Ricordiho]] skončila pamětihodným fiaskem. Došlo k tvrdému střetu mezi Boitovými příznivci a odpůrci, kteří mu vytýkali, že opera je ubohou napodobeninou Wagnera. Slavný operní dům byl svědkem nebývalých scén. Obecenstvo hvízdalo, bučelo, dupalo a hystericky křičelo. Boito uprostřed vřavy řídil operu až do konce a ještě na závěr přidal směrem k obcenstvu posměšné gesto. Nepokoje se rozšířily i do sousedních ulic a po druhém představení, kdy se vše opakovalo, prefect další provádění opery pro rušení veřejného pořádku zakázal. Je nutno říci, že pro šestadvacetiletého skladatele to byl vlastně velký úspěch.
-->▼
Boito
▲Boito se však nevzdal. Dielo čiastočne prepracoval a v roku [[1875]] uviedol novú verziu v [[Bologna|Bologni]]. Prekvapivě se dostavil úspěch a nová inscenace v Miláně roku [[1881]] se už obešla bez výtržností a i zde byla příznivě přijata.
▲-->
Pracoval ešte na dvoch ďalších operách. Operu ''„Orestiade“'' síce dokončil, ale nikdy nebola realizovaná a k opere ''„Ero e Leandro“'' napísal len libreto a niekoľko hudobných náčrtkov. Libreto potom zhudobnili dokonca dvaja hudobní skladatelia. V roku [[1879]] G. Bottesini a v roku [[1897]] L. Mancinelli.
|