Japonská mytológia: Rozdiel medzi revíziami

'''Japonská mytológia''' je systém vier a náboženských predstáv [[japonská kultúra|japonskej kultúry]] vychádzajúci z kultu prírody, [[šintoizmus|šintoistického]] a [[budhizmus|budhistického náboženstva]]. Najdôležitejším prameňom starej japonskej mytológie sú mytologické zbierky ''[[Kodžiki]]'' a ''[[Nihonšoki]]''.

V období Nara se uskutečnil prvý dochovaný pokus o písemnou systemati-zaci japonské mytologie. Je jím dílo Kodžiki, v překladu Kronika dávných pří-běhů, kterou r. 712 sepsal na pokyn císařského dvora učenec Ó no Jasumaro. Jde o první zachovanou japonskou knihu a už její titul naznačuje, že čerpá z dávné minulosti, kdy se výmysl prolínal se skutečností a mytické s historic-kým. Kodžiki, to je systematizovaná moudrost, prvotní filozofie i historie a současně státní ideologie císařství. Kodžiki jsou nerozlučně spjaty s původním japonským náboženstvím, se šintoismem. Tento mytologický světonázor, který žije dodnes, přestože prošel vícerými peripetiemi, se opírá na jedné straně o ob-řadní kodex Engišiki (obsahující rituální modlitby norito) ze začátku 10. století a na straně druhé o tzv. tři základní knihy "sambu honšo" (Konrad, str. 54). Těmito třemi knihami jsou Kodžiki (Kronika dávných příběhů) z r. 620, Kodži-ki z r. 712 a Nihonšoki aneb Nihongi (Japonské kroniky) z r. 720. Prvá z těchto knih se nezachovala.

Prvky konfucianismu, buddhismus a čínská vzdělanost se uplatnily v zá-kladních šintoistických dílech poměrně málo. Později, během dlouhého období od 9. až do 19. století, dochází k svérázné syntéze šintoismu s buddhismem. Primitivnější šintoismus se obohacoval o buddhistické prvky a vytváří se teorie o jednotě japonských národních božstev s božstvy buddhistickými, tzv. hondži suidžaku. Ve třetím období, které začíná v 19. století, prochází šintoismus obrodným procesem. A pro tento znovuzrozený šintoismus jsou Kodžiki základním kamenem právě tak, jako jím byly pro šintoismus na samém úsvitu dějin.