Dolina smrti: Rozdiel medzi revíziami

Smazaný obsah Přidaný obsah
vsetkoo
d Verzia používateľa 188.123.99.170 (diskusia) bola vrátená, bola obnovená verzia od SieBot
Riadok 43:
[[th:หุบเขามรณะ]]
[[vi:Thung lũng Chết]]
Údolí smrti je nejteplejším místem v Americe a možná i na světě, které soutěží o teplotní rekordy se Saharou v Africe. Doposud nejvyšší naměřená teplota zde dosáhla 56,7 °C, a to 10. července 1913. Měření bylo vykonáno u Furnace Creek (Potok výhně), který není nejnižším místem v parku (s narůstající nadmořskou výškou ubývá teploty). Místo zvané Badwater (Špatná voda) je ještě níže položeno a má běžně vyšší denní teploty, a tak se odborníci domnívají, že skutečná rekordní teplota byla ješte o něco vyšší. Zhruba ve stejném ročním období naměřil autor článku 50 °C jěště v 5 hodin odpoledne. Je to opravdu jako výheň pece, ovšem vydržet se to dá i bez klimatizace. Relativní vlhkost vzduchu se pohybuje pod 10% a tak 50°C nepůsobí na zátěž organismu o nic víc než 37°C při 60% vlhkosti vzduchu. Pot, který se při této vlhkosti z těla odpařuje velice rychle, odnímá z povrchu teplo a organismus se nepřehřeje. Je ovšem nezbytné mít dostatečné zásoby vody a vyhýbat se přímému slunci a namáhavému pohybu.
 
Death Valley
 
 
Jako národní park bylo Údolí smrti ustanoveno 31. října, 1994. Před tím byl jeho status stanoven pouze jako národní památka (od 11. února, 1933), ten je však na nižší legalní úrovni, a to mu nezajišťovalo plnou ochranu a odpovídající finanční rozpočet. Údolí měří podélně přes 160 km a je nejrozlehlejším národním parkem ve spodních 48 státech USA. Národní park leží v deštném stínu horského masivu Sierra Nevada v Kalifornii s nejvyšší horou Mt. Whitney ( 4418m n.m.). Za rok zde spadnou necelé 4 cm srážek. Navzdory drsným klimatickým podmínkám tu nalezneme přes 1000 druhů rostlin.Rozmanitost ekosystémů je především podmíněna značným vertikálním členěním parku a pohybuje se od 86 m pod hladinou moře do 3368m n.m. Lidská činnost se začala projevovat v parku v polovině 19. století, kdy propukla v Kalifornii zlatá horečka a různí spekulanti se snažili přilákat investory do málo produktivních dolů v Údolí smrti. Důlní činnost utichla až počátkem 20. století, kdy celá oblast byla prohlášena za národní památku.
Death Valley
Death Valley
Geologie
Geologicky patří park do systému horských hřebenů a pánví rozprostírajících se přes Nevadu až do západního Utahu (tzv. Basin and Range). Hlavní horotvornou silou byla formace horského masivu Sierra Nevada kolizí Severoamericke a Tichomořské kry a provázející tektonická činnost pod oblastí Nevady. Zemská kůra zde zeslábla natolik, že došlo k jejím častým puknutím a nasledným poklesům, které vytvořili horské hřebeny, údolní pánve a nesčetné geologické zlomy, jež jsou místy častých zemětřesení. Nejnižší část parku spadá do jednoho takového zlomu, který se vytvořil mezi horskými hřebeny Panamints na západě a Amargosa na východě. Tento horotvorný proces se datuje do období před 30 miliony let a pokračuje ještě dnes. Období ledových dob se projevilo zaplavením hlavního údolí do hloubky až 200 m jezerem Manly, po jehož vypaření v následujících periodách oteplení tu vznikly solné nánosy. Eroze příkrých horských svahů měla za následek tvorbu kamenných sutí a naplavenin, jež pokrývají dna většiny údolních pánví, v některých místech i 2 km vrstvou štěrku. Jak již bylo řečeno, je zde nejnižší místo severní polokoule - 86m pod hladinou moře, severozápadně od Badwater a leží východně a přímo pod nejvyšším místem parku - Telescope Peak 3368m n.m. Oba horské hřebeny na východě i západě se stále rozestupují a tak se údolí stále propadá což je provázeno častými seismickými otřesy. Většina hornin je vulkanického původu, některé z nich pak metamorfovaly v přeměněné horniny. Čedič je jedním z nejběžnějších typů hornin v parku. Písečné duny vytvořené větrnými nánosy písku lze pozorovat nedaleko místa zvaného Stovepipe Wells. Jejich umělecká krása nejlépe vynikne při východu či západu slunce, kdy nízký úhel slunečních paprsků prodlouží stíny, jež zvýrazní jejich hladké geometrické tvary.