Hynek Žalčík: Rozdiel medzi revíziami

typografia
(vytvorená stránka "Hynek Žalčík bol významný český hudobný producenta textár...")
 
(typografia)
'''Hynek Žalčík''' (* [[9. apríl]] [[1949]] – † [[8. február]] [[2005]]) bol významný český hudobný [[producent]] a [[textár]]. Produkoval albumy skupín ako [[Flamengo]], [[Framus Five]], [[Progres 2|The Progress Organization]] a [[Barnodaj]], [[Blue Effect]], [[Energit]], [[Marsyas]], [[Jazz Q]], [[C&K Vocal]], [[Collegium musicum]], [[Dežo Ursiny|Deža Ursinyho]] a mnoho dalších, z ktorých mnohé patria k najvýznamnejším nahrávkam českej a slovenskej rockovej histórie.
 
Český [[publicista]] [[Jiří Černý]] zhrnul jeho prínos takto: ''"Právě začátkem sedmdesátých let téměř monopolní a tudíž přísně střežená firma [[Supraphon]] vydala několik alb, která nejenže nebyla ani v nejmenším poplatná normalizačnímu, pookupačnímu režimu, ale naopak otevřela českému i slovenskému [[rock|rocku]]u, [[folk|folku]]u a zhudebněné poezii nové obzory. Za všemi těmi dodnes výjimečnými deskami stál Hynek Žalčík. Blonďatý mládenec do svých čtyřiadvaceti let dosáhl coby producent výsledků, pro něž nemáme v tuzemsku srovnání. Mimo hudební kruhy se o něm mnoho nevědělo. Jak nenápadně žil, tak také 8.února po náhlé nemoci zemřel.''
 
''... za Žalčíka mluvila jen a jen jeho práce. Od roku 1969 tak dlouho otravoval redaktory Supraphonu, aby [[Jaroslav Hutka|Jaroslavu Hutkovi]] vydali písničkářské album, až v roce 1974 vyšlo ''Stůj, břízo zelená''. Mezitím Hutku přesvědčil, že rezignace na vlastní písničky ve prospěch národních ze Sušilovy sbírky není zrada ani na národě, ani na charakteru. Dřív než [[Josef Kainar]] v roce 1971 zemřel, stačil Žalčík svými opakovanými nájezdy na Dobříš vymáčknout ze čtyřiapadesátiletého rozpolceného básníka a předsedy znormalizovaného spisovatelského svazu texty pro rocková alba [[Michal Prokop|Michala Prokopa]] a skupiny Framus Five (''Město Er'') a [[Vladimír Mišík|Vladimíra Mišíka]] a skupiny Flamengo (''Kuře v hodinkách''). S odstupem času je zřejmé, že Kainarovy texty zvýšily českému rocku laťku podobně vysoko, jako [[Bob Dylan|Dylanovy]] texty americkým rockerům. Ne náhodou některé skladby z Kuřete v hodinkách převzala skupina CaK Vocal na svůj albový debut ''Generace''.''
''Podobně novátorským počinem se jeví první album Deža Ursinyho, ''Provisorium''. Dodnes je mi záhadou, jaké nadšení i diplomacii Žalčík vynaložil, aby spolu přinutil hrát rockové hvězdy, které byly – byť o málo – starší než on a navíc zcela protichůdných povah. Nicméně bratislavští intelektuálové Ursiny a [[Jaro Filip]] přinesli pečlivou partituru, rytmický tandem mišíkovských samorostů Vladimír Kulhánek (baskytara) a Erno Šedivý (bicí) zareagoval „Co, vole, ukaž to sem“ a jelo se. Že se tuzemské skladby zpívaly výhradně anglicky byl další neuvěřitelný průlom do normalizačních zvyklostí. A jaksi mimochodem Provisorium díky až devatenáctiminutovým skladbám vlastně předjalo pozdější experimenty anglických [[Yes]] a [[Pink Floyd]].''
 
''Ve stejné době Žalčík produkoval skupině The Progress Organization album ''Barnodaj'', které brněnští muzikanti už nikdy nepřekonali. Podstatně pomohl kytaristovi [[Luboš Andršt|Luboši Andrštovi]] a jeho desce se skupinou Energit. V roce 1977 už bylo vylisované výběrové album písničkářů ze společenství [[Šafrán|Šafránu]], na pohled asi nejhezčí Žalčíkova práce. Nakonec v pochartovním policejním běsnění muselo jít všechno do šrotu, i obalová fotografie dvou dětí [[Vlasta Třešňák|Vlasty Třešňáka]]. Ani potom Žalčík nehledal žádné zlaté střední cesty. [[Jan Spálený|Janu Spálenému]] vyprodukoval nezvalovského ''Edisona'', [[Semafor|Semaforu]] jubilejní výběrové trojalbum 1959-1969, [[Pavel Kopta|Pavlu Koptovi]] editoval knižní výbor ''Abeceda''.''" <ref name=" Nacerno.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = ČERNÝ
| meno = Jiří
| jazyk = po česky
}}</ref>)
 
 
== O albumoch ==
'''=== Michal Prokop a Framus Five: Město ER''' ===
 
'''Michal Prokop a Framus Five: Město ER'''
 
Luboš Andršt na situáciu okolo albumu Město ER spomína: ''"Producentské žezlo Framus Five u Supraphonu převzal po Michaelu Prostějovském Hynek Žalčík a ten přišel s nápadem, aby text pro titulní rozměrnou skladbu nové LP desky napsal Josef Kainar, a rovněž on zprostředkoval kontakt mezi skupinou a básníkem"''. <ref name=" lubosandrst.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = ANDRŠT
}}</ref>)
 
Kainar bol považovaný za [[Normalizácia ČSR(ČSSR)|normalizačného]], i keď výnimočného básnika, ktorý síce urobil mnoho sporných rozhodnutí a krokov, na druhej strane však vyrastal na [[džez|džeze]]e a [[blues]] a mal za sebou celý rad naozaj pôsobivých textov, ktorými otextoval americké džezové a bluesové originály. Podstatné však bolo, že Kainar bol členom [[Komunistická strana Česko-Slovenska|KSČ]], i keď bol trochu nepohodlný. Ale bola to možnosť, ako pretlačitpretlačiť [[bigbít]] do Supraphonu[[Supraphon]]u.
 
''"Žalčík se znal s Kainarem z dětství, přes rodinu. Docela drze jsme tedy vyjeli na zámek v Dobříši a tam ho navštívili. Nějakou chvíli jsme do něj hučeli, on zpočátku vůbec nechtěl psát. Prožíval složité období a měl i zdravotní problémy. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit a zlomit přes hudbu, kterou jsme mu pouštěli, i přes pár lahviček portského, které jsme přivezli."'') <ref name=" radioservis-as.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = KASAL
| meno = Jiří
| miesto =
| jazyk = po česky
}}</ref>)
Titulná skladba plánovaného albumu bola zložená z niekoľkých hudobných fragmentov a hlavnú tému tvorila pieseň ''The Escape Over The World'', ktorú Framus Five dovtedy hrávali na koncertoch s anglickým textom. Josef Kainar dostal od M. Prokopa pracovnú demo-nahrávku, na ktorej bol len klavír a vokálna linka. Podľa tejto nahrávky básnik vytvoril text, ktorému dal názov Město ER, a až následne začala kapela pracovať na aranžmáne skladby. Kompletný tvar Kainar počul až na premiére 23. septembra 1970 v Slovanskom dome). <ref name= " lubosandrst.cz "/>{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = ANDRŠT
| meno = Luboš
| odkaz na autora =
| titul = Město ER
| url = http://www.lubosandrst.cz/cs/biografie/alba/mesto-er.html
| dátum vydania =
| dátum aktualizácie =
| dátum prístupu =
| vydavateľ = lubosandrst.cz
| miesto =
| jazyk = po česky
}}</ref>)
 
 
'''Progress Organization : Barnodaj'''
 
'''=== Progress Organization : Barnodaj''' ===
Medzi najvýznamnejšie albumy histórie česko-slovenského roku patrí debut brnianskej skupiny [[Progress Organization]], ktorý bol natočený v roku 1971, v čase, kedy už skupina vlastne neexistovala. Hynek Žalčík jej [[debut]] presadil do edičného plánu Supraphonu ešte na začiatku jej kariéry, keď si mladú kapelu všimol pri jej koncerte v pražskom Rádiopaláci. Dlhé plánovacie termíny reálneho socializmu však spôsobili, že keď prišiel termín nahrávky, Progress Organization už bol minulosťou a jej členovia hrali v iných kapelách.
 
Na jar 1971 sa dala štvorica dokopy pre vystúpenie na 3. medzinárodnom bigbeatovom festivale v Prahe a nahrávku platne. Tesne pre začiatkom nahrávania sa producent aj hudobníci dozvedeli, že je politicky neprijateľné, aby bola celá platňa naspievaná v angličtine. Nakoniec bol prijatý kompromis, že jedna strana LP (kde sa nachádzajú aj piesne prevzaté z repertoáru skupín [[Beatles]] a [[Cream]]) bude v angličtine, druhá, s pôvodnými skladbami, bude v češtine.
Ako textár bol narýchlo privolaný spevák [[Petr Ulrych]], ktorý priamo v štúdiu pretextovával české pôvodné skladby s anglickými textami. Jeden text napísal aj sám producent Hynek Žalčík.
 
Ako konštatoval publicista Petr Gratias, došlo tak pozoruhodnému sociálnemu paradoxu, že vďaka cenzúre a politickému tlaku boli rockové skupiny nútené zdokonalovať sa vo vlastnej tvorbe, siahnuť po českých (a slovenských) textoch a odpútať sa od angloamerických vzorov. Koniec koncov aj v prípade debutu skupiny Progress Organization platí, že práve strana s českým textami dopadla oveľa lepšie než jej anglický protipól, dodnes je životaschopnejšia a výrazne prispela k nadčasovej pozícii platne Barnodaj. <ref name=" rock.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = GRATIAS
| meno = Petr
}}</ref>)
 
'''=== Flamengo: Kuře v hodinkách''' ===
 
'''Flamengo: Kuře v hodinkách'''
 
Väčšina českých a koniec koncov aj slovenských skupín šesťdesiatych rokov vychádzala zo svojich angloamerických vzorov a spievala po anglicky. S postupujúcou normalizáciou však bolo stále ťažšie presadiť sa v štúdiu s anglicky spievaným repertoárom a preto skupiny ako východisko hľadali niekoho, kto by im bol ochotný a schopný pretextovať ich skladby do češtiny, resp. slovenčiny. A bol to práve Žalčík, kto po skúsenostiach s ''Městom ER'' navrhol hudobníkom opäť osloviť Josefa Kainara.
 
Ten sa na rozdiel od prvej spolupráce s Framus Five do novej práce vrhol s nadšením. Na stretnutie spomínal Vladimír Mišík takto: ''"Pustili jsme mu na zámku v Dobříši demosnímky nazpívané „duvaduva“ a on si hned začal podupávat. Kdyby ho to nebavilo, tak by to, myslím, nedělal. To neměl zapotřebí. Napsal si melodické linky zpěvu do not, pod to rovnou sázel texty, sem tam škrtanec… [[Beat generation|beatnický]] způsob psaní. Měl kruhy pod očima, když nám materiál po pár dnech odevzdával."'' <ref name=" magazinE15 ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = FENCL
| meno = Ondřej
Ako sa nakoniec ukázalo, Žalčík bol nielen výborný producent, ale aj dobrý a pohotový textár. Keďže Kainar už poslednú pieseň otextovať nestihol, podujal sa na to sám a napísal text ''Stále dál'' v čistokrvnom kainarovskom duchu. Text sa ničím neodlišuje od zvyšku celého albumu, ale verne dodržiava jeho hľadačskú a pútnickú poetiku.
 
'''=== Dežo Ursiny: Provisorium''' ===
Název Provisorium pripomínal neustálu premenlivosť hudby, ale aj čohokoľvek iné, čo malo spoločné s [[Dežo Ursiny|Dežom Ursinym]]. Ursiny dlho nevedel nájsť najoptimálnejšiu podobu svojich skladieb. Po rokoch skúšania síce na Beatovom festivale v Prahe zožal úspech, vzápätí však Ursiny v duchu svojich zvyklostí súbor rozpustil a zdalo sa, že z plánovaného nahrávania dlhohrajúcej platne opäť nič nebude.
 
Následne do hry vstúpil Hynek Žalčík a Ursinymu ponúkol použiť rytmiku Flamenga, ktoré práve v tom čase skončilo nahrávanie LP ''Kuře v hodinkách''. Po jeho vypočutí Ursiny s návrhom súhlasil. Zo svojich bývalých spolupracovníkov si do pražského štúdia priviedol len hráča na klávesové nástroje [[Jaro Filip|Jara Filipa]], zvyšok už tvorili muzikanti z Flamenga. Nahrávanie prebiehalo v nečakane pohodovej atmosfére a aj napriek tomu, že na tejto platni Ursiny spolupracuje s jednou z najtvrdších rytmík, výsledok je nečakane vzdušný a krehký. <ref name=" Ursiny volny.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
'''Dežo Ursiny: Provisorium'''
 
Název Provisorium pripomínal neustálu premenlivosť hudby, ale aj čohokoľvek iné, čo malo spoločné s Dežom Ursinym. Ursiny dlho nevedel nájsť najoptimálnejšiu podobu svojich skladieb. Po rokoch skúšania síce na Beatovom festivale v Prahe zožal úspech, vzápätí však Ursiny v duchu svojich zvyklostí súbor rozpustil a zdalo sa, že z plánovaného nahrávania dlhohrajúcej platne opäť nič nebude.
 
Následne do hry vstúpil Hynek Žalčík a Ursinymu ponúkol použiť rytmiku Flamenga, ktoré práve v tom čase skončilo nahrávanie LP ''Kuře v hodinkách''. Po jeho vypočutí Ursiny s návrhom súhlasil. Zo svojich bývalých spolupracovníkov si do pražského štúdia priviedol len hráča na klávesové nástroje Jara Filipa, zvyšok už tvorili muzikanti z Flamenga. Nahrávanie prebiehalo v nečakane pohodovej atmosfére a aj napriek tomu, že na tejto platni Ursiny spolupracuje s jednou z najtvrdších rytmík, výsledok je nečakane vzdušný a krehký. <ref name=" Ursiny volny.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko =
| meno =
}}</ref>)
 
'''=== Josef Kainar: Obelisk''' ===
 
'''Josef Kainar: Obelisk'''
 
V časoch najtuhšej normalizácie sa producentovi Hynkovi Žalčíkovi podaril skutočný husársky kúsok, keď v Supraphone presadil vydanie výberu českých blues, pod ktorými bol ako autor textov podpísaný Josef Kainar. Ako zámienku využil nedožité básnikovo jubileum, ktorý by sa práve v tom čase dožil šesťdesiatych rokov a album s Kainarovými textami mal byť jeho dôstojným pripomenutím.
 
Nebolo to však pritom až také jedoduché, pretože Kainar bol rozporuplnou postavou, ktorá nebola prijímaná jednoznačne ani komunistami, ale ani ľuďmi stojacimi v opozícii. Na jednej strane bol síce komunista a písal oslavné básne na Sovietský zväz, na druhej strane vyrástol na džeze a bluesbluese a preto ani amerikanizácia českého džezu a rocku mu nebola až tak veľmi cudzia. Sám navyše vynikajúco otextoval celý rad amerických džezových a bluesových skladieb (''Diga Diga Do'', ''Miss Otis lituje''). No a Žalčíkov projekt ponúkal zaujímavý výber džezových, rockových a folkových piesní s Kainarovými textami.
To, že tento sampler vyšiel, bolo možné považovať za malý zázrak. Rok 1977 bol rokom [[Charta 77|Charty]], kedy politické orgány boli podozrievavé a v pohotovosti. Žalčík sa však ukázal ako dobrý [[diplomat]] a zdatný obchodník, keď presvedčil zodpovedných funkcionárov, že pre vydanie piesní otextovaných komunistickým básnikom je vzhľadom na jeho blížiace sa životné jubileum ten správny čas.
Zázrakom v tomto prípade bola skutočnosť, že po rokoch sa na legálnom nosiči objavili piesne z tzv. trezorových platní ''Město ER'' a ''Kuře v hodinkách'' (na oboch platniach hrali hudobníci ako Erno Šedivý, Ivan Khunt alebo Káša Jahn, ktorí v sedemdesiatych rokoch emigrovali na Západ, čo bol dostatočný dôvod ich mená nepripomínať). Takže aj vydanie albumu bolo až do poslednej chvíle neisté a neustále ohrozované zákazmi.
 
Výber piesní a dramaturgia albumu boli urobené nesmierne citlivo a prepájanie už “zavedených“ spevákov a orchestrov ([[Jiří Suchý]], [[Eva Olmerová]], [[Orchester Gustava Broma]]) s rockovými a folkovými (Michal Prokop, Vladimír Mišík, Flamengo, Etc.) sa ukázalo ako veľmi životaschopné. Okrem toho sa ukázali rôzne prístupy a možnosti jednej formy blues. Hlavne však všetci zúčastnení sa mohli oprieť o vynikajúce texty Josefa Kainara (sám Kainar ako hudobník vedel do textov vniesť aj muzikantské metrum). Dodnes album predstavuje jedinečný projekt a komplexný pohľad na česky spievané blues. <ref name=" progboard.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko =
| meno =
}}</ref>)
 
'''=== Jan Spálený: Edison''' ===
 
'''Jan Spálený: Edison'''
 
Jan Spálený spomína na Hynka Žalčíka nasledovne: ''"Edisona jsem prvně slyšel, když nám tu báseň na hodině češtiny na jedenáctiletce přečetla kantorka. Do té doby jsem nevěděl, že Nezval něco takového napsal, v osnovách byly jen ty režimní nezvalovštiny. Ty básně se mě hluboce osobně dotkly. Edison je o něčem, co je dodnes mou prioritou - o práci. Práci, která dává smysl, dokonce až maniakální práci. Práci, která je ještě kousek před láskou. ''
 
''Někdy po gymplu jsem si jen tak pro sebe Edisona zhudebnil a noty jsem dal doma na skříň, kde ležely do té doby, než je po letech našel Hynek Žalčík, což byl dnešními slovy manažer, který uměl i za minulého režimu prosadit zdánlivě nemožné věci. Žalčík pak bouchal na dveře Supraphonu, a když byl vyhozen dveřmi, vlezl oknem. Nakonec firmu přesvědčil, aby Edisona vydala…"'' <ref name=" radioservis.cz ">{{Citácia elektronického dokumentu
| priezvisko = ŠEFL
| meno = Milan
| vydavateľ = Týdenik Rozhlas
| miesto =
| jazyk = po  česky
}}</ref>)
 
== Diskografia (Produkcia/Umelecká spolupráca Hynek Žalčík) ==
=== LP ===
 
'''LP:'''
* Collegium musicum: ''Collegium musicum'' (Supraphon 1971)
* Progress Organization: ''Barnodaj'' (Supraphon 1971)
* Václav Hrabě, Miroslav Kovářík, Vladimír Mišík & Etc…: ''Pár tónů, které přebývají'' (Panton 1989)
 
=== SP ===
'''SP:'''
* Flamengo: ''Každou chvíli / Týden v elektrickém městě'' (Supraphon 1971)
* Dagmar Voňková: ''Chlapci na tom horním konci / Holoubek'' (Supraphon 1976)
 
== Referencie ==
{{Referencie}}
<references/>
 
{{DEFAULTSORT:Žalčík, Hynek}}
18 675

úprav