Vladimír Vašíček: Rozdiel medzi revíziami
Smazaný obsah Přidaný obsah
http://www.the-athenaeum.org/art/list.php?s=yu&m=u&uid=58694 |
Vladimír Vašíček se narodil 29.září 1919 v Mistříně u Kyjova |
||
Riadok 1:
'''Vladimír Vašíček''' (* [[29. september]] [[1919]] - † [[29. august]] [[2003]]) bol [[český]] maliar, jeden z priekopníkov i klasikov českeho moderného a abstraktného maliarstva po [[2. svetová vojna|2. svetovej vojne]].
== Externé odkazy ==▼
Vladimír Vašíček se narodil 29.září 1919 v Mistříně u Kyjova, většinu života pak žil a celé dílo vytvořil ve Svatobořicích, druhé části později spojené obce, kde 29.srpna 2003 umírá.
*[http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact Individuálné dokumentárné stránky]▼
*[http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact/A004%20Aktuality.htm Aktuality]▼
Pocházel z malorolnické rodiny jako nejstarší ze 3 bratrů (rodiče František a Justina, bratři Jaroslav a František).
*[http://art.vasicek.contact.sweb.cz/Vašíček%20Vladimír.html Faktografické stránky na Sca-art.cz]▼
*[http://www.the-athenaeum.org/art/list.php?s=yu&m=u&uid=58694 Athenaeum]▼
1935-1938 Vyučil se v dekoratérské dílně Antonína Sychry v Kyjově, kde se setkává s chrámovou malbou, stejně jako později v životě ještě mnohokrát. Seznamuje se zde také se známým secesním malířem Jano Köhlerem.
*[http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact/E005%20Nove%20publikace.pdf Monografia 2005]▼
1938-1939 Zaměstnán v reklamní a dekoratérské dílně ve Zlíně, první kontakt se soudobým českým uměním (Zlínské salony).
1939-1940 Nucené nasazení v Říši, později vyreklamován a zaměstnán ve Zlíně, v červnu přijat na zdejší nově otevřenou Školu umění.
1940-1944 Absolvoval Školu umění, založenou firmou Baťa, která měla zvláštní postavení svojí koncepcíi tím, že při tehdy uzavřených vysokých školách neoficiálně suplovala uměleckou akademii. Mezi pedagogy architekti Kadlec, Gahura, Fuchs a Bouček, výtvarníci Makovský, Wiesner, Gajdoš, Hroch a Milén,ke spolužákům patřili V.Chad, Č.Kafka, M.Šimorda, J.Rajlich a další budoucí přední čeští výtvarníci.
1944-1945 Zaměstnán v projekčních kancelářích Baťových závodu, které vedl architekt Karfík, jako asistent arch. Drofy.
1945-1948 Studoval pražskou Akademii, zpočátku v atelieru V.Nechleby, později u J.Želibského. Zde navázal řadu celoživotních přátelství (mimo jiných s R.Fremundem, M.Tichým, L.Čepelákem, V.Vaculkou, L.Dydkem, K. Vysušilem).
Zásadní událostí pro další život i tvorbu byl v r. 1947 sňatek s Boženou Žďárskou.
1949 Absolutorium Akademie. Změna politické atmosféry rozhodla o trvalém usazení ve Svatobořicích. První výstava v Kyjově, vstup do brněnského SVU Aleš.
Narození syna Vladimíra - 22.3.1949 (později snacha Eva a vnuci Bořek a Gita i pravnuci Daniel a Sofia).
1950-1955 Moderní umění i jeho nositelé vytláčeni do ústraní, zato však období nových kontaktů a jejich utužování s řadou výtvarníku i s dalšími již působícími i nastupujícími osobnostmi z jiných oboru, zejména literatury, kunsthistorie, architektury apod. Již od r.1951 postupné formování skupiny pěti moravských malířů (B.Matal, J.Kubíček, V.Vaculka, M.Tichý, V.Vašíček), jejichž podíl na udržení kontextu s domácími předválečnými proudy i se soudobým světem a tím i na základech dalšího vývoje moderního umění obecně u nás, byl, souběžně s aktivitami generačních druhů jinde, zásadní. Aktivní, i když neplánovaná spoluúčast na mnohem pozdějších politických změnách u nás, byla i v případe působení moderního výtvarného umění nepochybná i významná a stále čeká na svoje zhodnocení, ne-li ocenění.
1955 Samostatná výstava v neoficiálních prostorách brněnského Výzkumného ústavu architektury, kde byl následován dalšími nositeli moderního výtvarného názoru.
1956 Již v březnu tohoto roku uspořádal s V.Vaculkou, B.Matalem, M.Tichým, I.Vaculkovou a R.Fremundem v chirurgickém pavilonu nemocnici v Kyjově výstavu, která byla v té době zřejmě prvním kolektivním veřejným vystoupením svého druhu u nás vůbec. Zároveň se podílí na obnově zdejších Slováckých roků.
Narození syna Stanislava - 6.6.1956 (později snacha Hana a vnuci Zuzana a Libor).
1957 Tento důležitý rok zahájil Vladimír Vašíček lednovou samostatnou výstavou v brněnském Domě umění a to za značného zájmu veřejnosti. S B.Matalem, J.Kubíčkem a V.Vaculkou (již bez M.Tichého) jej pak uzavřeli v Praze v Galerii mladých (U Řečických) pod názvem Výstava čtyř moravských výtvarníků - tvořili základ Brněnské skupiny (1957). V souvislosti s ní se v hlavním městě přidaly další tvůrčí i osobní vztahy.
1958 Účast na historicky závažné výstavě současného českého umění V Domě umění města Brna.
1959-1960 Vytváří své první abstraktní obrazy, počátek celoživotní spolupráce s hodonínskou galerií, kde podnítil přehlídky moderního umění z regionu (Setkání 1965, 1967).
1959-1973 Důležité studijní cesty do zahraničí: 1959 (Moskva, Leningrad), 1960 (Rakousko – setkání s O.Kokoschkou a G.Manzú), 1962 a 1964 Polsko – Lodž, Varšava, Gdaňsk), Francie 1965, 1967 (Paříž, Toulouse, Normandie), 1968 a 1970 (Švýcarsko při vlastních výstavách v St.Gallen a v Bienne).
1969-1973 Obesílá I. bienále malířství v Pistoi (1969) a přehlídky v Collego Arguitectes v Barcelone (1970, 1973). V r. 1969 mu umírá otec, v r. 1970 matka, ztrácí nejbližšího přítele Richarda Fremunda.
70. – 80. léta S nástupem tzv. normalizace znovu nucen k ústupu do ústraní. Z nelehké ekonomické situace vypomáhaly zejména restaurátorské příležitosti při výmalbách a restaurování vybavení církevních staveb, zprostředkované jak Msgre. ThDr. J. Moštěkem, tak i dalšími. Tato doba vnější umělecké nesvobody, umocněná ztrátou obou rodičů, nejbližšího přítele, stejně jako některých dalších, byla však obdobím dalšího utužování i nacházení mnoha uměleckých i lidských přátelství v dlouhé řadě významných osobností z mnoha oboru, ale také ztížení, zdaleka ne však zpřetrhání styku s jinými, kteří odešli za hranice a kteří pak patřili k významným představitelům našeho exilu.
Svatobořický atelier byl i v těchto letech nejen místem neutuchající malířské tvorby, ale také místem naprosté myšlenkové svobody, nesčetných setkání, podnětů i vysílaných nadějí. V 70. letech výstav postupně ubývalo, i když úplně nepřestaly, ale už v 80. letech se uskutečnilo několik rozsáhlých Vašíčkových výstav, které na jedné straně signalizovaly, na straně druhé ze své podstaty samy byl u změny politického klimatu.
90. léta a roky poslední jsou spojeny s novou vlnou tvůrčí aktivity, jejichž výsledkům však zatím chybí tatáž publicita jako tvorbě předchozí a které čekají na pochopení i zhodnocení. V r.1993 vychází ve Výtvarném centru Chagall Ostrava monografie (J.Maliva), výstavní činnost sice dosahuje na významná místa, ale není tak častá a to zejména z pohledu možností doby. V.Vašíček jako zásadový individualista i nekonjunkturalista jakoby v povznesení nad také nepochybným převrácením mnohých hodnot i v nové době hledí si více malířské tvorby než vlastní medializace, i když se angažuje i v mnoha veřejných situacích - participuje např. při znovuotevření zlínské Školy umění v r. 1994 (jako patron spolu s T.Baťou).
V r. 1995 získává Cenu Masarykovy akademie umění, 1996 Cenu Františka Kupky a v r. 2002 Čestné občanství Kyjova, které jsou pro něj jistě potěšitelné, ale sám už se s neobvyklou fyzickou i myšlenkovou jadrností soustřeďuje na svá plátna a odmítá se zabývat myšlenkami ať už na zahraniční výstavy či na vydání větší knihy o svém díle, které vůbec nepovažuje za uzavřené a právě v něm spěchá. Posledních několik let tvorby je nepochybně stejně přelomových jako někdejší přechod do abstraktního projevu, možná jde i o období nejzávažnější. Výtvarná invence je přes jeho věk překvapivá, ale jeho dřívější výrazný a typický kolorismus začal být překrýván složkou duchovní a filozofickou - jakoby pouhé malování, kterému zasvětil celý svůj život, bylo už málo. To lze však pochopit pouze při znalosti jeho života, základních souvislostí i celého díla.
29.8.2003 Vladimír Vašíček náhle umírá - zjevně před řadou ještě existujících tvůrčích plánu, zato po více než šedesáti plodných letech u malířského stojanu a to doslova do posledního dne.
Vedle asi 250 výstav kolektivních měl autor téměř stovku výstav samostatných, v čemž je už řada výstav posmrtných. Více informací o jeho díle je možno získat v rámci širší internetové presentace (viz. externí odkazy).
<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = Vladimír Vašíček
| vydavatel = Artmuseum.cz
| datum_vydání = 207-05-25
| datum_přístupu = 2016-03-20
| url = http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1340
}}</ref>
== Ocenění ==
* 1995 Cena Masarykovy akademie umění
* 1996 Cena [[František Kupka|Františka Kupky]]
* 2002 Čestné občanství města [[Kyjov]]a
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
=== Literatura ===
* {{Citace monografie | příjmení = Dunděra | jméno = Jiří | titul = 33 životů | vydavatel = Kyjovské Slovácko v pohybu | místo = Kyjov | rok = 2005 | počet_stran = 184 | kapitola = Vladimír Vašíček, malíř | strany = 111-115 | isbn = 80-239-6292-2}}
▲=== Externé odkazy ===
▲* [http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact/A004%20Aktuality.htm Aktuality]
▲* [http://www.the-athenaeum.org/art/list.php?s=yu&m=u&uid=58694 Athenaeum.org], Česky – English
* [http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=1340 Artmuseum.cz], Česky
▲* [http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact/E005%20Nove%20publikace.pdf
* [http://www.sweb.cz/art.vasicek.contact/V.V.Videopalette.htm Videopaleta] - videostránky
{{DEFAULTSORT:Vašíček, Vladimír}}
| |||