Narodil sa v Benátkach ako syn klavíristuklaviristu a dirigenta Luigi Malipiera a vnuk operného skladateľa [[Francesco Malipiero|Francesca Malipiera]]. Nemal preto žiadny problém v prístupe k hudobnému vzdelaniu. So svojim otcom sa na krátky čas usadil vo [[Viedeň|Viedni]], kde v rokoch [[1898]] až [[1899]] študoval na konzervatóriu. Potom sa vrátil k matke do Benátok a študoval skladbu a kontrapunkt na Liceo Musicale u Marca Enrica Bossiho. Keď Bossi odišiel do [[Bologna|Bologne]] venoval sa samostatne štúdiu partitúr klasikov ranej talianskej renesancie, najmä [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]] a [[Girolamo Frescobaldi|Girolama Frescobaldiho]] a pripravil ich na vydanie v Biblioteca Marciana. Absolvoval v Bologni a stal sa asistentom slepého skladateľa [[Antonio Smareglio|Antonia Smareglia]].
V roceroku [[1908]] navštěvovalnavštevoval přednáškyprednášky skladateleskladateľa [[Max Bruch|MaxeMaxa Brucha]] v [[Berlín]]ěe, ale mnohemomnoho významějšívýznamnejšie bylobolo propre nějneho setkánístretnutie seso soudobousúdobou hudbou v [[PařížParíž]]i. Velkým dojmemHlboko na nějneho zapůsobilazapôsobili díladiela [[Claude Debussy|ClaudaClaude Debussyho]], [[Richard Strauss|Richarda StrausseStraussa]], ale zejménanajmä SvěceníSvätenie jarajari [[Igor Fjodorovič Stravinskij|Igora Stravinského]]. Pod dojmemdojmom z těchtotýchto hudebníchhudobných setkánístretnutí částčasť svýchsvojich dosavadníchdovtedajších skladebskladieb zničil. V roceroku [[1913]] získal čtyřištyri ceny za kompozicikompozíciu, kdyžkeď na Accademia Nazionale di Santa Cecilia v [[ŘímRím]]ěe předložilpredložil pětpäť skladebskladieb pod pětipiatimi různýmirôznymi pseudonymypseudonymami.
V roceroku [[1921]] byl Malipiero jmenován profesorem skladby na konzervatoři v [[Parma|Parmě]], ale po třech letech rezignoval a věnoval se pouze skladatelské a ediční činnosti. V roce [[1923]] společně s [[Alfredo Casella|Alfredem Casellou]] a [[Gabriele D'Annunzio|Gabrielem D'Annunzio]] založili ''Společnost pro novou hudbu (Corporazione delle Nuove Musiche)''. S [[Fašismus|fašistickým]] vůdcem Itálie [[Benito Musolini|Benitem Musolinim]] neměl žádné problémy až do doby, kdy zhudebnil [[Luigi Pirandello|Pirandellovo]] libreto ''La favola del figlio cambiato'', které bylo pochopeno jako protest proti fašismu. Malipierovi mnoho nepomohlo ani to, že svou příští operu ''Julius Caesar'' dedikoval velkému vůdci.▼
Uchýlil sesa do malého městečkamestečka [[Asolo]], kde sesa až do roku [[1942]] věnovalvenoval intensivníintenzívnej práci na úplnémúplnom vydánívydaní díladiela [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]]. Znovu ([[1932]]) bylbol jmenovánmenovaný profesoremza profesora skladby, tentokráttentoraz na ''Liceo Musicale'' v [[Benátky|BenátkáchBenátkach]]., Zde jižkde vytrval až do roku [[1952]]. V roceroku [[1947]] sesa stal ředitelemriaditeľom Vivaldiho ústavu (''Istituto Italiano [[Antonio Vivaldi]]'') a prokazovalpreukazoval tú tutéžistú službu díludielu dalšímuďalšiemu velkémuveľkému italskémutalianskemu skladateliskladateľovi.▼
▲V roce [[1921]] byl Malipiero jmenován profesorem skladby na konzervatoři v [[Parma|Parmě]], ale po třech letech rezignoval a věnoval se pouze skladatelské a ediční činnosti. V roce [[1923]] společně s [[Alfredo Casella|Alfredem Casellou]] a [[Gabriele D'Annunzio|Gabrielem D'Annunzio]] založili ''Společnost pro novou hudbu (Corporazione delle Nuove Musiche)''. S [[Fašismus|fašistickým]] vůdcem Itálie [[Benito Musolini|Benitem Musolinim]] neměl žádné problémy až do doby, kdy zhudebnil [[Luigi Pirandello|Pirandellovo]] libreto ''La favola del figlio cambiato'', které bylo pochopeno jako protest proti fašismu. Malipierovi mnoho nepomohlo ani to, že svou příští operu ''Julius Caesar'' dedikoval velkému vůdci.
▲Uchýlil se do malého městečka [[Asolo]], kde se až do roku [[1942]] věnoval intensivní práci na úplném vydání díla [[Claudio Monteverdi|Claudia Monteverdiho]]. Znovu ([[1932]]) byl jmenován profesorem skladby, tentokrát na ''Liceo Musicale'' v [[Benátky|Benátkách]]. Zde již vytrval až do roku [[1952]]. V roce [[1947]] se stal ředitelem Vivaldiho ústavu (''Istituto Italiano [[Antonio Vivaldi]]'') a prokazoval tutéž službu dílu dalšímu velkému italskému skladateli.
