|
[[zh:喬戈里峰]]
[[zh-min-nan:K2 Hong]]
Naštěstí i dnes jsou na světě místa, kam se doposud nedostal nejen žádný člověk, ba dokonce ani Coca-Cola. Ne všechny divy a krásy přírody jsou dostupné každému turistovi, který se rozhodne kochat se jejich krásou, při té příležitosti navštívit místní stánek s občerstvením a konzumovat zde párky s hořčicí. A na některých místech stanulo jen velmi málo lidí - takovým případem jsou vrcholy velehor.
Himaláje jsou nejvyšším pohořím světa. Jsou součástí pohoří euroasijského kontinentu, mají délku 2400 km a šířku 180 - 320 km. Na severu a východě sledují přibližně toky řek Indus - Tsangpo - Brahmaputra. Na západě sousedí Himálaje s pohořím Nanga Parbat.
Himaláje vznikly před několika sty milióny let. Prapevnina Pangea se rozpadla na severní část Laureásii (dnešní Evropa, Asie a Severní Amerika) a jižní část Gondwanu (dnešní Jižní Amerika, Afrika, Antarktida, Austrálie, Arabský poloostrov a Přední Indie). Od Gondwany se přibližně v místech nynějších břehů východní Afriky odtrhla Indie, která se pohybovala směrem k Euroasijskému kontinentu. Himaláje vznikly jako důsledek tektonické srážky mezi euroasijským kontinentem a Indií jako tehdejší součástí Gondwany.To lze doložit výskytem hornin v podloží Velkého a Malého Himaláje i na povrchu.
Hranici 8000 metrů nad mořem převyšuje 19 vrcholů. Kromě nejvyšších vrcholů hor jsou Himaláje držitelem dalších přírodních výškových rekordů. Například je zde nejvýše položené jezero - bezejmenné jezero ledovcového původu, které se nachází ve výšce 5880 m. n. m. v blízkosti Mount Everestu. Je zde také nejznámější vysokohorský ledovec na světě - Khumbu, který proslul jako výchozí bod pro výpravy v okolí Mount Everstu.
Nejvyšší horou světa je Mount Everest, v řeči místních obyvatel Sagarmatha (bohyně matka Země) anebo Qomolangma Feng (bohyně matka sněhů) o nadmořské výšce 8848 m.
Druhou nejvyšší horou na světě je K2 o výšce 8611 m. n. mořem ve tvaru pyramidy a je známá svým neobvyklým tvarem, krásou i majestátností. Tyčí se nad ledovci v pohoří Karakoram na hranicích Pákistánu a Číny v oblasti ledovce Baltoro. Jméno pohoří Karakoram (v překladu Černá suť nebo Moréna) je odvozeno od stejnojmenného průsmyku, který spojuje Leh, hlavní město Ladaku, s čínskou provincií Sinkiang. Hora si dodnes zachovala i domorodé názvy Chogori a čínské pojmenování Qogir.
Tato hora má mezi všemi horolezci nesmírný respekt a je vůbec nejobtížnější osmitisícovkou, mnohem těžší než Mount Everest. Vyžádala si tak mnoho obětí na životech, ale zároveň (a možná právě proto) neustále láká další horolezce.
Celkem se na vrchol podařilo vystoupit 187 lidem, 12 procent jich však při sestupu zahynulo. Vrchol K2 zdolalo zatím 5 žen, z toho 3 zahynuly při sestupu a 2 při dalších expedicích. Dvakrát stanul na vrcholu pouze Josef Rakoncaj, jeden z nejlepších nejen českých horolezců. Výstup se mu podařil ze severu i z jihu v letech 1983 a 1986.
O první výstup se pokusila mezinárodní šestičlenná expedice až v roce 1902. Na ledovci cestou k hoře vybudovali celkem devět postupových táborů, poslední stál v místech, kde dnes expedice staví základní tábor. Byli však nuceni svou snahu ukončit v nadmořské výšce 5920 metrů.
V roce 1909 se pokusila zdolat horu expedice vévody Abruzzkého, ale opět neúspěšně. Východojihovýchodní hřeben, který byl jejich cílem, nese od té doby vévodovo jméno.
Výsledkem další neúspěšné expedice, tentokrát italské, byla v roce 1929 detailní mapa hory v měřítku 1:25 000.
V roce 1938 se podařilo americké expedici poprvé přelézt žebro Abruzzi a po Rameni se dostali až do výšky 7950 metrů.
V roce 1939 se jiná americká expedice dostala až na Rameno a dosáhli výšky 8400 metrů. Ve sněhové vánici zahynulo tehdy při sestupu 5 lidí.
Během 2. světové války pokusy ustaly, neboť lidé měli jiné starosti. Po válce se další pokus konal až v roce 1953, kdy se o výstup snažili opět američtí horolezci. Výstup ale znemožnila vichřice a pokus si vyžádal život jednoho účastníka.
K2 byla poprvé zdolána až 31. 7. 1954 italskou expedicí, vydatně sponzorovanou ze státní pokladny. Přes velkou nepřízeň počasí a nezvykle velké množství sněhu se Italům podařilo dosáhnout Ramene, o několik dní později vybudovat další dva tábory, poslední ve výšce 8050 metrů nad mořem. Odtud dosáhli horolezci Lino Lacedelli a Achille Compagnoni po 12 hodinách jako první lidé v historii vrcholu K2 ve výšce 8611 metrů.
Dlouhých 17 let vrchol této majestátní hory zůstal nezdolán. Tuto přestávku přerušila v roce 1977 neobyčejně početná japonská výprava v počtu 42 (!!!) horolezců.
V dalším roce se o výstup pokusily hned dvě skupiny - britská a americká. Američané byli úspěšní na severovýchodním hřebeni.
V roce 1979 vystoupil na K2 jeden z největších a nejuznávanějších horolezců světa Reinhold Messner s Němcem Dacherem po Abruzzském hřebeni, když předtím vzdal výstup po jižním pilíři. Francouzská expedice byla téhož roku také neúspěšná na jižním pilíři.
V roce 1981 se Japoncům podařil prvovýstup po západním hřebeni. V roce 1986 se pokusilo zdolat vrchol K2 hned 6 výprav a na vrcholu stanuly 3 ženy.
Pokud byste tedy měli také zájem stanout na vrcholu této krásné hory, budete potřebovat akorát povolení pákistánské vlády, vízum, bezvadné oblečení, výstroj, mnoho peněz anebo sponzora, několik stejně nadaných lidí jako jste vy, domorodé průvodce, statečnost, mimořádnou fyzickou a psychickou kondici a českou vlajku, kterou vztyčíte na vrcholu.
| 