|
=== Tradiční Japonsko ===
[[Soubor:Horyu-ji11s3200.jpg|náhled|vlevo|[[Hórjúdži|Kondó]] a pagoda, jedny z nejstarších dřevěných budov na světě]]
Podle tradiční japonské [[mytologie]] bylo Japonsko založeno v 7. století př. n. l. původním císařem Džimmu. Během 5. a 6. století bylo zavedeno [[Čínské znaky|čínské písmo]] a [[buddhismus]] spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, [[regent]]ů nebo [[šógun]]ů (vojenských správců).
Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní [[Kjóto]]), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce [[1185]] generál [[Joritomo Minamoto|Minamoto no Joritomo]] jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z [[Období Kamakura|Kamakury]] na jih od dnešní [[Jokohama|Jokohamy]]. Ve 13. století Japonci odrazili dva [[Mongolská říše|mongolské]] pokusy o [[mongolské invaze do Japonska|invazi do Japonska]].
[[Soubor:Illustrated Story of Night Attack on Yoshitsune's Residence At Horikawa, 16th Century 2.jpg|náhled|[[Samuraj]] na koni a pěší bojovníci v 16. století]]
[[Období Kamakura|Šógunát Kamakura]] byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako [[období Sengoku]] neboli „období válčících států“. Vojevůdce [[Hidejoši Tojotomi]] vedl roku 1592 neúspěšnou japonskou [[Imdžinská válka|invazi do Koreje]]. V roce [[1600]] v [[bitva u Sekigahary|bitvě u Sekigahary]] šógun [[Iejasu Tokugawa|Tokugawa Iejasu]] buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval [[šógunát Tokugawa]] v malé rybářské vesničce [[Edo]] (původně přepisováno též jako „Jeddo“), která je dnes známá jako [[Tokio]] (východní hlavní město).
Od druhé poloviny [[16. století]] přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští [[misionář]]i z [[Portugalsko|Portugalska]], [[Španělsko|Španělska]], [[Nizozemsko|Nizozemí]] a [[Anglie]]. V první polovině [[17. století]] podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s [[Protestantismus|protestantskými]] nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku [[Dedžima]] (také Dešima) u [[Nagasaki]]. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor [[Matthew Calbraith Perry|Matthew Perry]] nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce [[1854]] na [[Smlouva z Kanagawy|Konferenci v Kanagawě]]. Následně došlo k podpisu obdobných smluv ([[Ansejské dohody]]) i s evropskými mocnostmi.
=== Moderní dějiny ===
[[Soubor:Imperial Japan map 1939.svg|náhled|Mapa [[Japonské císařství|Japonského císařství]] roku 1939 před vypuknutím [[Válka v Tichomoří|války v Tichomoří]]]]
[[Soubor:Tonosho port02s3200.jpg|náhled|I po vybudování několika podmořských [[tunel]]ů a rozmachu [[letecká doprava|letecké dopravy]] mají [[trajekt]]y velký podíl na přepravě mezi japonskými ostrovy]]
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po [[Válka Bošin|Válce Bošin]] v letech [[1867]]–[[1868]] byl šógunát zrušen a byla [[Japonské císařství|znovuobnovena moc císaře]]. V roce [[1867]] nastoupil na trůn nový císař ''Mucuhito'' (dnes známý jako [[císař Meidži|Meidži]]) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. [[reformy Meidži]]). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek [[První čínsko-japonská válka|čínsko-japonské]] a [[Rusko-japonská válka|rusko-japonské války]] získalo Japonsko [[Tchaj-wan (ostrov)|Tchaj-wan]] a polovinu [[Sachalin]]u a později v roce 1910 [[Japonská okupace Koreje|okupovalo Koreu]].
==== První světová válka ====
Během 1. světové války se Japonsko postavilo na stranu Spojenců. [[23. srpen|23. srpna]] [[1914]] vyhlásilo Japonsko válku [[Německo|Německu]]. V roce [[1918]] bylo Japonsko přizváno na mírovou konferenci do [[Versailles (město ve Francii)|Versailles]], kde mu byla uznána nadvláda nad několika tichomořskými ostrovy (např. Mikronésie, kterou Japonsko obsadilo skoro celou), německými základnami v Číně a Japonsku bylo přiděleno křeslo v řadě [[Společnost národů|Společnosti národů]]. Svou skromnou účastí v první světové válce si Japonsko zvýšilo mezinárodní pozici v [[Asie|Asii]] a [[Tichomoří]].
==== Meziválečné období ====
Po skončení 1. světové války nebyla politika Japonska už taková agresivní, ale důsledky hospodářské krize a rychlého růstu obyvatelstva vedly ke změně postoje. Stále větší vliv měla vojenská moc, což mělo za následek nástup [[Militarismus|militarismu]], ale i v rámci [[Armáda|armády]] existovaly rozdílné názory. Ultranacionalistické frakce se několikrát pokusily o svržení vlády a císaře [[Hirohito|Hirohita]]. Vojenští velitelé začali vyhledávat možnosti násilného zvětšení území v Asii, což jim mělo pomoci vyřešit domácí ekonomické problémy. Cílem jejich útoků se stala Čína a tak začala [[druhá čínsko-japonská válka]]. Světové mocnosti požadovaly, aby Japonsko stáhlo své jednotky z Číny a obnovili její svrchovanost. Jako reakce na tyto požadavky Japonsko vystoupilo ze Společenství národů, ale i nadále pokračovalo ve výbojní politice.
==== Druhá světová válka ====
Japonsko se spojilo s [[Německo|Německem]] a [[Itálie|Itálií]] a zformovalo [[Osa (politika)|Osu]]. Japonsko trpělo nedostatkem strategických surovin ([[Ropa|ropy]], [[Kaučuk|kaučuku]], [[Barevné kovy|barevných kovů]], atd.), které muselo dovážet. Proto se Japonsko zajímalo i o bohatá naleziště v jihovýchodní Asii. Kvůli válce v Číně a obsazení leteckých a námořních základen ve [[Francouzská Indočína|Francouzské Indočíně]] ([[6. červenec|6. července]] [[1941]]) bylo na Japonsko uvaleno [[embargo]] a USA zmrazily japonská aktiva ve svých bankách. V souvislosti s expanzí do jihovýchodní Asie a Pacifiku považovali někteří japonští vůdci za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v [[Pearl Harbor]] ([[1941]]), aby byla zajištěna japonská nadvláda v [[Tichý oceán|Pacifiku]]. Nicméně vstup [[Spojené státy americké|Spojených států]] do [[Druhá světová válka|2. světové války]] postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém [[Válka v Tichomoří|pacifickém tažení]] se Spojenci dostali až k japonským ostrovům. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, [[Ósaka|Ósaku]] a další města strategickým bombardováním a na [[Hirošima|Hirošimu]] a [[Nagasaki]] [[Jaderná zbraň|atomovými bombami]]. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo [[15. srpen|15. srpna]] [[1945]].
Japonská armáda se v masovém měřítku dopouštěla [[Japonské válečné zločiny|válečných zločinů]], z nichž nejznámější je [[Nankingský masakr|masakr v Nankingu]] v prosinci 1937, při němž zahynulo až 300 tisíc civilistů a válečných zajatců. V Číně v důsledku japonské invaze přišlo o život asi 15 milionů lidí.<ref>„[http://www.respekt.cz/politika/valka-dal-jitri-vztah-mezi-cinou-a-japonskem Válka dál jitří vztah mezi Čínou a Japonskem]“. Respekt. 15. září 2015.</ref> Během války zahynuly 2 miliony Japonců, jenom v březnu 1945 při americkém náletu na Tokio zahynulo na 110 tisíc lidí.<ref>„[http://technet.idnes.cz/hirosima-nagasaki-jaderna-atomova-bomba-fc6-/vojenstvi.aspx?c=A130806_145339_vojenstvi_mla Až atomové bomby zlomily houževnatý odpor Japonska]“. Technet.cz. 9. srpna 2013.</ref>
==== Současnost ====
Po válce Japonsko přišlo o většinu svých zámořských držav a miliony Japonců byly vysídleny z Mandžuska a Koreje. Mandžusko připadlo Číně, jižní Sachalin a [[Kurilské ostrovy|Kurily]] Sovětskému svazu, a [[Severní Mariany]] Spojeným státům. V roce [[1947]] přijalo Japonsko novou ústavu zdůrazňující liberální demokratické praktiky.
Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku [[1952]], po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. V roce [[1956]] bylo Japonsku uděleno členství v [[OSN]]. Úspěch [[Olympijské hry|olympijských her]] v Tokiu v roce [[1964]] je považován za jeden z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrovy Rjúkjú zůstaly pod správou USA až do roku [[1972]], aby byla zajištěna stabilizace východní Asie. Vojenská přítomnost USA v Japonsku je však stále významná.
Ve [[21. století]] signalizoval pozitivní růst postupné hospodářské oživení. [[11. březen|11. března]] [[2011]] Japonsko utrpělo jedno z největších zemětřesení ve své zaznamenané historii, což vyvolalo jadernou katastrofu ve [[Fukušima Dajiči|Fukušimě Dajiči]]. [[1. květen|1. května]] [[2019]], po historické [[Abdikace|abdikaci]] císaře [[Akihito|Akihita]], se jeho syn [[Naruhito]] stal novým císařem Japonska a začala éra [[Reiwa|Reiwy]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Japan's emperor thanks country, prays for peace before abdication
| periodikum = Nikkei Asian Review
| url = https://asia.nikkei.com/Spotlight/Japan-s-Reiwa-era/Japan-s-emperor-thanks-country-prays-for-peace-before-abdication
| jazyk = en-GB
| datum přístupu = 2020-08-30
}}</ref>
| 