Recepčný zákon (1918)
Zákon o zriadení samostatného štátu československého[1][2] (v Zbierke zákonov a nariadení vyhlásený ako zákon č. 11/1918 Zb. z. a nar. o zriadení samostatného štátu československého[3], iné názvy: Zákon Národného výboru československého zo dňa 28. októbra 1918 o zriadení samostatného štátu československého[4] alebo iba zákon č. 11/1918 Zb. z. a n.[4], v pôvodnom jazyku, t.j. v češtine Zákon (ze dne 28. října 1918) o zřízení samostatného státu československého, označovaný aj ako recepčný zákon[5] alebo recepčná norma[1][3][5]) bol prvý zákon vydaný Národným výborom československým v deň vzniku prvého česko-slovenského štátu. Autorom pôvodného textu zákona je JUDr. Alois Rašín.
Úvodným vyhlásením zákona bol proklamovaný česko-slovenský štát: Samostatný stát československý vstoupil v život. Norma neurčovala jeho štátnu formy. Bolo určené (dočasné) bezvýhradné prebratie / recepcia právneho systému rakúsko-uhorskej monarchie (princíp právnej kontinuity). Táto skutočnosť viedla k tomu, že v novom, unitaristickom štáte existoval nasledujúch niekoľko desiatok rokov právny dualizmus.[1] Zákon mal faktickú povahu dekrétu a účinnosť nadobudol okamžite po publikovaní v novinách 28. októbra 1918. Zákon podpísali v Prahe prítomní členovia Národného výboru československého, vrátane čerstvo kooptovaného slovenského člena Vavra Šrobára (tzv. muži 28. októbra).[6]
Národný výbor bol označený za orgán vôle národa a vykonávateľa zvrchovanosti, vykonával moc zákonodarnú aj výkonnú. Spolu so zákonom bol prijatý aj dokument Ohlas k národu ľud československý.[1]
Text zákona upraviť
Citovaný text zákona v pôvodnom znení podľa:[3][7]
Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:
Čl. 1 Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor.
Čl. 2 Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.
Čl. 3 Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení.
Čl. 4 Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem.
Čl. 5 Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.
V Praze 28. října 1918
Text dokumentu Ohlas k národu ľud československý upraviť
"Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných, svobodných, kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu svého státu. Lide československý! Vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novými činmi v těchto chvílích zahajují se nové, bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholili v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý jako jej zachovalo Tvé národní vojsko : Československá legie. Buď si stále vědom, že jsi občanem československého státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi. Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radosť byly důstojny velké chvíle nynější. Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvedčení, že dobyli svodoby lidu, který dovede sám sobě vládnouti, ni jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ni jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému jest svato. Svobody osobní, majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazu národního výboru. V Praze, dne 28. října 1918. Za národní výbor československý Dr. Fr. Soukup, v. r., Dr. Vavro Šrobár, v. r., Antonín Švehla, v. r., Jiří Stříbrný, v. r., JUDr. al. Rašín v. r. "[8]
Referencie upraviť
- ↑ a b c d MOSNÝ, Peter; LACLAVÍKOVÁ, Miriam. Dejiny štátu a práva na území Slovenska. Zväzok II. (1848 - 1948). Krakov : Spolok Slovákov v Poľsku - Towarzystwo Slowaków w Polsce, 2014. ISBN 978-83-7490-761-3. S. 52.
- ↑ POLÁK, Peter. Svedok v trestnom konaní. Bratislava : EUROKÓDEX, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-89447-49-7. S. 51.
- ↑ a b c LACLAVÍKOVÁ, Miriam; ŠVECOVÁ, Adriana. Praktikum k dejinám štátu a práva na Slovensku. Zväzok II. (1848 – 1948). Trnava : Vydalo Vydavateľstvo TYPI UNIVERSITATIS TYRNAVIENSIS, spoločné pracovisko Trnavskej univerzity a VEDY, vydavateľstva Slovenskej akadémie vied, 2016. ISBN 978-80-568-0008-9. S. 75 – 76.
- ↑ a b VOJÁČEK, Ladislav; KOLÁRIK, Jozef; GÁBRIŠ, Tomáš. Československé právne dejiny (1918 - 1992). Text a pramene. Bratislava : Paneurópska vysoká škola. Fakulta práva, 2011. ISBN 978-80-89447-42-8. S. 56, 207.
- ↑ a b KROŠLÁK, Daniel. Ústavné právo. Bratislava : Wolters Kluwer, 2016. ISBN 978-80-8168-511-8. S. 85.
- ↑ ŠÚTOVEC, Milan. Politické Slovensko : encyklopedická príručka : aktéri, dokumenty, inštitúcie, politické strany, udalosti. 1. slov. vyd. Bratislava : SLOVART, 2019. 487 s. ISBN 978-80-556-3894-2. S. 460.
- ↑ SIVÁK, Florián, a kol. Pramene a dokumenty k slovenským a českým dejinám štátu a práva II.. Bratislava : Univerzita Komenského, 1994. S. 36 – 37.
- ↑ ŠÚTOVEC, Milan. Politické Slovensko : encyklopedická príručka : aktéri, dokumenty, inštitúcie, politické strany, udalosti. 1. slov. vyd. Bratislava : SLOVART, 2019. 487 s. ISBN 978-80-556-3894-2. S. 315.
Iné projekty upraviť
Wikizdroje ponúkajú pôvodné diela od alebo o Recepční zákon
