Herectvo

osoba účinkujúca vo filme, televízii, divadle alebo rádiu

Herectvo je odbor umeleckej činnosti založený na stvárňovaní iných jedincov (príp. vecí alebo javov[1][2]), spravidla dramatických postáv v divadle, filme, rozhlasetelevízii.[3] Tvorivý umelec venujúci sa herectvu – herec (herečka) – využíva herecké výrazové prostriedky (zvukový prejav, mimiku, gestikuláciu, postoje, pohyb) na vytvorenie umeleckého obrazu jedinca (veci, javu), ktorý prezentuje publiku.[4]

Herci Charlie ChaplinJackie Coogan vo filme Kid (1921)

TypológiaUpraviť

Podľa média možno herectvo (hercov) rozdeliť na:

  • divadelné,
  • filmové,
  • televízne,
  • rozhlasové.

Podľa druhov divadla možno hercov rozdeliť na:

ReferencieUpraviť

  1. Říman, Josef, ed. (1985), „herec“, Malá československá encyklopedie, II. svazek D – CH (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, str. 758, „umělec, který zobrazuje nějakou postavu (popř. věc či jev) sebou samým. Činnost h.[erce] je dnes rozsáhlá. Hraje v divadle, filmu, televizi, rozhlase, recituje. Vychází z předlohy (role psané nebo mluvené) a svým jednáním ztělesňuje postavu v souhře s dalšími herci. Způsob jeho projevu a použití výrazových prostředků (hlasových, pohybových, kostýmu a masky) závisí na médiu, žánru a stylu hry. H. členíme podle médií (divadelní, filmový), druhů divadla (činoherec, zpěvák, tanečník, mim, loutkoherec). Ve filmu se objevil typ neherce (naturščik).“ 
  2. Říman, Josef, ed. (1985), „herectví“, Malá československá encyklopedie, II. svazek D – CH (1. vyd.), Praha: ACADEMIA, nakladatelství Československé akademie věd, str. 758, „umění zobrazovat (v divadle, filmu, televizi a rozhlase) postavy, popřípadě věci či jevy, prostřednictvím herců. Herec organizuje své chování formou hry a souhry s dalšími herci jako dramatické jednání postavy, které je sdělením pro diváky. Podle způsobu projevu dělíme h.[erectví] na činoherní, operní, operetní, pohybové (balet, pantomima), loutkové. U div.[adelního] h. určuje styl hry přímý kontakt s divákem, umělé prostředí jeviště a skutečnost, že při každém představení herec tvoří znovu postavu. Styl filmového h. určuje chování v pseudoreálném prostředí a celkový výsledek ovlivňuje kamera (druh záběru) a montáž. Podobně u televizního h., kde je větší podíl detailních záběrů, předpokládající jemnější techniku mimiky a hlasu, se zaměřením na vnitřní výraz herce. U rozhlasového h. je postava tvořena jemnou hlasovou technikou. Zvl.[áštní] formou je loutkové herectví, spočívající v ovládnutí pohybů ukazované loutky, doprovázené hlasem.“ 
  3. Blech, Richard; Dzurek, Július; Mihálik, Peter; Miháliková, Gizela; Vraštiak, Štefan; Taussig, Pavel (1993), „herectvo“, Encyklopédia filmu (1. vyd.), Bratislava: Vydavateľstvo Obzor, str. 328, ISBN 80-215-0219-3 
  4. Blech, Richard; Kudolániová, Ľubica; Štúrová, Nelly a kol., edi. (1989), „herec“, Encyklopédia dramatických umení Slovenska, 1 A-L (1. vyd.), Bratislava: VEDA, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, str. 453, ISBN 80-224-0000-9, „tvorivý umelec stelesňujúci určitú rolu ako umelecký obraz človeka.“ 

Iné projektyUpraviť

  •   Wikicitáty ponúkajú citáty od alebo o Herectvo
  •   Commons ponúka multimediálne súbory na tému Herectvo