Wikipédia

Staroseverčina

(Presmerované z Stará severčina)

Staroseverčina (iné názvy: stará severčina, staronordičtina, stará nordičtina, staroškandinávčina, stará škandinávčina, stará severná germánčina; staroseverské jazyky, staronordické jazyky, staré severogermánske jazyky, staroškandinávske jazyky; nepresne: staroislandčina v najširšom zmysle) je súhrnné označenie pre všetky severogermánske nárečia/jazyky od 8. príp. 9. storočia do polovice 14. stor.; v širšom ponímaní pojem zahŕňa aj tzv. strednú severčinu, čiže obdobie od polovice 14. do začiatku 16. stor..

Germánske jazyky na začiatku 10. storočia
     staroseverčina - stará západná severčina
     staroseverčina - stará východná severčina
     staroseverčina - stará gotlandčina
     stará angličtina
     krymská gótčina
     ostatné germánske jazyky

Časť vyššie uvedených názvov má však aj iné významy (pozri nižšie).

Na začiatku uvedeného obdobia (t.j. obdobia 8. - 14./16. stor.) bola staroseverčina jeden jazyk, neskôr išlo fakticky o jeden jazyk v procese rozpadu na viacero jazykov (resp. v prvom kroku na západnú a východnú skupinu nárečí) a na konci uvedeného obdobia (najneskôr v 12. stor.) už išlo o zoskupenie jazykov.

Významy pojmu staroseverčina upraviť

Názvy staroseverčina, stará severčina, staronordičtina a stará nordičtina môžu mať v závislosti od autora jeden z nasledujúcich významov (pozri aj nižšie uvedené delení staroseverčiny a článok severogermánske jazyky):

  • 1. praseverčina + severogermánske jazyky od 8./9. do 14., prípadne 16. stor. [1]
  • 2. severogermánske jazyky od 8./9. do 14., prípadne 16. stor. (t.j. predmet tohto článku)
  • 3. stará západná severčina[2][3][4][5], resp. stará nórčina v širšom zmysle + stará islandčina v širšom zmysle [1]
  • 4. stará islandčina v užšom zmysle[6][5], pretože v nej bolo napísané veľké množstvo textov
  • 5. severogermánske jazyky od 8./9. do 11./12. stor.(t.j. len staršia časť z významu č. 2), v širšom zmysle vrátane 6.-8./9. stor. - Týmto významom č. 5 sa v podstate myslí staroseverčina ako ešte jeden jednotný alebo takmer jednotný jazyk (na rozdiel od neskorších už úplne samostatných severogermánskych jazykov)[7][8]
  • 6. severogermánske jazyky od 11./12. do 14. stor. (t.j. len mladšia časť z významu č. 2)[9][10]

Nasledujúci text sa zaoberá staroseverčinou vo význame č. 2.

Rozšírenie upraviť

Staroseverčinou sa najprv hovorilo len v Dánsku, Nórsku, Švédsku a časti Fínska, ale Vikingovia ju rozšírili aj na Orkneje, Shetlandy, časti Škótska, Írska a stredného Anglicka, Faerské ostrovy, Island, časti Grónska a časti Severnej Ameriky.

Delenie upraviť

staroseverčina/stará severčina/staronodičtina/stará nordičtina vo význame č. 2 (=stará islandčina v najširšom zmysle, stará severná germánčina, staroškandinávčina, stará škandinávčina, staroseverské jazyky, staronordické jazyky, staré severogermánske jazyky, staroškandinávske jazyky):

Poznámka: Všetky názvy typu „stará XY“ či „stredná XY“ sa v slovenčine uvádzajú aj v podobe „staroXY“ či „stredoXY“ (napr. stará islandčina - staroislandčina).

Pre staroseverčinu v 11. - 14. stor. sa niekedy (porov. napr. Haugen 2015) uvádza odchylné celkové delenie: konkrétne sa namiesto (aj vyššie uvedeného) pôvodného delenia na západnú skupinu (t.j. v podstate stará nórčina a stará islandčina) a východnú skupinu (t.j. v podstate stará švédčina a stará dánčina) pre 11. - 14. stor. uvádza delenie na severnú skupinu (t.j. v podstate stará nórčina, stará islandčina a stará švédčina) a južnú skupinu (t.j. v podstate len stará dánčina). Pre novovek (ktorý ale už nie je predmetom tohto článku) sa mimochodom niekedy používa zas úplne iné delenie - tentokrát na ostrovnú skupinu (t.j. v podstate islandčina) a kontinentálnu skupinu (t.j. v podstate švédčina, dánčina a nórčina) - o tomto novovekom delení pozri napr. v článku severogermánske jazyky.

Zdroje kapitoly delenie:[19][20][21][22][23][7][24][25][10][26][27][28][29][30][31][32][33][34][35][14][36][8][37][38][39][40][11][41][16][42][43][44][45][46][47][5][48][49][50][51][52][53][54][55][56][57][58][59]

Zdroje upraviť

  1. ↑ a b NOREEN, A. Altnordische Grammatik I. Altisländische und altnorwegische Grammatik. 4. Auflage 1923. - Einleitung §1, §3
  2. ↑ skandinávské jazyky. In: Malá československá encyklopedie. Vyd. 1. Zväzok V Pom – S. Praha : Academia, 1987. 1008 s. S. 647.
  3. ↑ HAUGEN, Einar. Die skandinavischen Sprachen (eine Einführung in ihre Geschichte). [s.l.] : Buske, 1984. 636 s. ISBN 978-3-87118-551-9. S. najmä S. 114 a nasl..
  4. ↑ OTTOSON, K. Old Nordic: A definition and delimitation of the period. In: The Nordic Languages. vol. I. 2002 S. 787 [1]
  5. ↑ a b c Astrid van Nahl. Einführung in das Altisländische (Ein Lehr- und Lesebuch). [s.l.] : Buske Helmut Verlag GmbH, 2014. 252 s. ISBN 978-3-87548-704-6. S. 7.
  6. ↑ Old Norse Language & Literature [online]. guides.library.harvard.edu, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  7. ↑ a b Chapter 3 Sources, Methods and Tools SKRZYPEK, Dominika; PIOTROWSKA, Alicja; JAWORSKI, Rafał. The Diachrony of Definiteness in North Germanic. [s.l.] : Brill, 2021. 274 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-46368-4.
  8. ↑ a b Sprachwissenschaftliches Einführungsproseminar II - Sprachgeschichte in Skandinavien (2018) [2] S. 17, 4
  9. ↑ Schalin, Johan. (2022). The phonological properties of the rhotacising z/ʀ-phoneme in Ancient Nordic. [3]
  10. ↑ a b Auffrischungskurs Hist. Ling. (HS08) Luzius Thöny [4]
  11. ↑ a b c Norové. In: Masarykův slovník naučný V . 1931. S. 206-207
  12. ↑ a b Venas K. Previous attempts at establishing periods in Nordic language history. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 34.
  13. ↑ Lars S. Vikør: Norwegian: Bokmål vs. Nynorsk [5] 7
  14. ↑ a b c HAUGEN, O. E.. Norröne Grammatik im Überblick. 2. Aufl. 2015 (2020) [6]
  15. ↑ GLASER, Karl. Altnordisch. [s.l.] : F.H. Schimpff, 1889. 42 s. S. 17-18.
  16. ↑ a b nordický. In: Masarykův slovník naučný V 1931. S. 202
  17. ↑ WALTER, E. Edda - bohytýrské písně. Praha: EVROPSKÝ LITERÁRNÍ KLUB 1942. S. 165
  18. ↑ Bratislava. [s.l.] : Vytiskla Státní tiskárna., 1929. 430 s. S. 10.
  19. ↑ NOREEN, A. Altnordische Grammatik I : Altisländische und altnorwegische Grammatik 4. Auflage 1923. (Einleitung) [7]
  20. ↑ Stammbaum der germanischen Sprachfamilie [online]. swanrad.ch, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  21. ↑ NOREEN, A. Geschichte der nordischen Sprachen (besonders in altnordischer Zeit). 3. Auflage 1913. [8]
  22. ↑ Glottolog 4.5 - North Germanic [online]. glottolog.org, [cit. 2022-04-06]. Dostupné online.
  23. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd.. vyd. Voznice : Leda, 2004 (2001). 752 s. ISBN 80-85927-85-3. S. 7.
  24. ↑ 2014. Multitree: A digital library of language relationships. Bloomington, IN: Department of Linguistics, The LINGUIST List, Indiana University. [9]
  25. ↑ BLAŽEK, V. ÚVOD DO HISTORICKO-SROVNÁVACÍHO STUDIA GERMÁNSKÝCH JAZYKů [10]
  26. ↑ germánske jazyky. In: Slovenský náučný slovník. Ed. Pavel Bujnák. Diel II. E – M. Bratislava–Praha : Litevna, 1932. 379 s. S. 81.
  27. ↑ Skandinávské jazyky. In: Ottův slovník naučný. Zväzok 23. Schlossar – Starowolski. V Praze : J. Otto, 1905. 1064 s. Dostupné online. S. 255 – 256.
  28. ↑ KUHN, H. Altnordisch. In: Kurzer Grundriss der germanischen Philologie bis 1500 - Band 1 - Sprachgeschichte [11]
  29. ↑ Vikor L. S. The Nordic language area and the languages in the north of Europe. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 1 a nasl..
  30. ↑ Venas K. Previous attempts at establishing periods in Nordic language history. In: BANDLE, Oskar; BRAUNMÜLLER, Kurt; ELMEVIK, Lennart; JAHR, Ernst Hakon; WIDMARK, Gun, Hans-Peter Naumann; KARKER, Allan; TELEMANN, Ulf The Nordic Languages (An International Handbook of the History of the North Germanic Languages). [s.l.] : Walter de Gruyter, 2002. 1057 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11014876-3. S. 31 a nasl..
  31. ↑ skandinávské jazyky. In: Malá československá encyklopedie V. 1987. S. 647
  32. ↑ HAUGEN, Einar. Die skandinavischen Sprachen (eine Einführung in ihre Geschichte). [s.l.] : Buske, 1984. 636 s. ISBN 978-3-87118-551-9.
  33. ↑ TOPOROVA, T. Germanskije jazyki. In: Jazyki mira - Germanskije jazyki. Keľtskije jazyki. Moskva: Academia. 2000, S. 13 a nasl.
  34. ↑ OTTOSON, K. Old Nordic: A definition and delimitation of the period. In: The Nordic Languages. vol. I. 2002 S. 787 [12]
  35. ↑ Kuzmenko, J. K.. Der samische Einfluss auf die skandinavischen Sprachen (ein Beitrag zur skandinavischen Sprachgeschichte). [s.l.] : Nordeuropa-Institut der Humboldt-Universität, 2011. 462 s. ISBN 978-3-932406-25-6. S. 32 (aj pozn. pod čiarou). [13]
  36. ↑ BLAŽEK, Václav. Staré germánské jazyky (Historický a gramatický přehled). [s.l.] : Masarykova univerzita, 2014. 163 s. ISBN 978-80-210-7644-0. S. 34 a nasl.
  37. ↑ altnordische Literatur. In: Lexikon des Mittelalters. CD-ROM. Verlag J.B. Metzler, 2000. ISBN 3-476-01819-9.
  38. ↑ nordische Sprache. In: Meyers Großes Konversations-Lexikon, Band 14. Leipzig 1908, S. 764-766
  39. ↑ der Auwera van. The Germanic Languages. [s.l.] : Taylor & Francis, 1994. 631 s. Dostupné online. ISBN 978-0-415-05768-4.
  40. ↑ Highlander, M. T.(2014).The Grouping of the Germanic Languages: A Critical Review. (Master's thesis). Retrieved from https://scholarcommons.sc.edu/etd/2587
  41. ↑ severské jazyky. In: Masarykův slovník naučný VI . 1932. S. 543
  42. ↑ germánske jazyky. In: Encyclopaedia Beliana 5. 2007. S. 132
  43. ↑ BACHMANN, S. Die Germanischen Sprachen 2014 [14]
  44. ↑ Clemens-Peter Herbermann; GRÖSCHEL, Bernhard; WASSNER, Ulrich Hermann; KACZMAREK, Ludger. Sprache & Sprachen (Thesaurus zur allgemeinen Sprachwissenschaft und Sprachenthesaurus / unter Mitw. von Ludger Kaczmarek). [s.l.] : Otto Harrassowitz Verlag, 2002. 389 s. Dostupné online. ISBN 978-3-447-04567-4. S. 256, 257.
  45. ↑ HARBERT, Wayne. The Germanic Languages. [s.l.] : Cambridge University Press, 2006. 482 s. Dostupné online. ISBN 978-1-139-46152-8. S. 19.
  46. ↑ JASANOFF, Jay H. Chapitre 13. Germanic (Le germanique) In : Langues indo-européennes [en ligne]. Paris : CNRS Éditions, 1997 (généré le 08 avril 2022). Disponible sur Internet : <http://books.openedition.org/editionscnrs/41577>. ISBN : 9782271128034. DOI : https://doi.org/10.4000/books.editionscnrs.41577.
  47. ↑ KRUPA, Viktor; GENZOR, Jozef. Jazyky sveta v priestore a čase. 2. dopl. a preprac. vyd. Bratislava : Veda, 1996. 356 s. ISBN 80-224-0459-4. S. 93.
  48. ↑ norrønt . In: Store norske leksikon. Store norske leksikon [online]. snl.no, [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
  49. ↑ Norn, the ancient language of Orkney and Shetland [online]. nornlanguage.x10.mx, [cit. 2022-04-09]. Dostupné online.
  50. ↑ DOLNÍK, Juraj. Všeobecná jazykoveda : opis a vysvetľovanie jazyka. 1. vyd. Bratislava : Veda, 2009. 375 s. Dostupné online. ISBN 978-80-224-1078-6. S. 99.
  51. ↑ ANREITER, Peter; WINDHABER, Irina. Proceedings of the 4th Austrian Students’ Conference of Linguistics. [s.l.] : Cambridge Scholars Publishing, 2013. 285 s. ISBN 978-1-4438-5088-9. S. 85.
  52. ↑ Old Norse. In: LAPIDGE, Michael; BLAIR, John; KEYNES, Simon; SCRAGG, Donald. The Wiley Blackwell Encyclopedia of Anglo-Saxon England. [s.l.] : John Wiley & Sons, 2013. 608 s. Dostupné online. ISBN 978-1-118-31610-8.
  53. ↑ Særheim, I. 2019. Low German influence on the Scandinavian languages in late medieval times – some comments on loan words, word-forming, syntactic structures and names. AmS-Skrifter 27, 153–161, Stavanger, ISSN 0800-0816, ISBN 978-82-7760-183-0. [15]
  54. ↑ CLASSEN, Albrecht. Handbook of Medieval Culture. Volume 2. [s.l.] : Walter de Gruyter GmbH & Co KG, 2015. 824 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11037763-7. S. 813, 814.
  55. ↑ MEIER-BRÜGGER, Michael. Indogermanische Sprachwissenschaft. [s.l.] : Walter de Gruyter, 2010. 450 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11025144-9. S. 161, 162.
  56. ↑ Schalin, Johan. (2017). Scandinavian umlaut and contrastive feature hierarchies (journal article in NOWELE 70:2, author's post-print, full text). NOWELE. 70. [16]
  57. ↑ WALTER, E. Edda - bohytýrské písně. Praha: EVROPSKÝ LITERÁRNÍ KLUB 1942. S. 142
  58. ↑ ŠTĚRÍKOVÁ, H. Skandinávské elementy v jazyce staroruského práva. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav východoevropských studií Slovanské filologie. 2018 [17]
  59. ↑ Dánsko - Jazyk. In: Ottův slovník naučný: Dánsko-Dřevec. [s.l.] : Vydavatel a nakladatel J. Otto, 1893. 1036 s. S. 13.
Zdroj: „https://sk.wikipedia.org/w/index.php?title=Staroseverčina&oldid=7351016“