Beneš Krabice z Weitmile
Beneš Krabice z Weitmile, (lat. Benessius Krabice de Waitmile; * 14. storočie – † 27. júla 1375), bol český katolícky kňaz, v rokoch 1363 – 1375 arcidiakon žatecký, pražský kanonik, autor latinsky písanej kroniky a tretí riaditeľ stavby pražskej katedrály.
| Beneš Krabice z Weitmile | |
| arcidiakon žatecký 1363 – 1375, svatovítsky kanonik, 3. riaditeľ stavby katedrály, český kronikár doby Karla IV | |
 Busta Beneša Krabice v trifóriu Katedrály svätého Víta, opuka, približne po roku 1380, Praha, Česko | |
| Osobné informácie | |
|---|---|
| Úmrtie | 23. júl 1375 |
| Národnosť | česká |
| Dielo | |
| Žánre | kronika |
| Obdobie | stredoveká literatúra |
| Témy | české dejiny, obdobie Jána Luxemburského a Karla IV. |
| Významné práce | Kronika kostola pražského (Cronica ecclesiae Pregensis et protenditur usque ad tempora domini Karoli imperatoris)[1] |
| Odkazy | |
 | Beneš Krabice z Weitmile (multimediálne súbory na commons) |
Život a rodina upraviť
Miesto a dátum narodenia Beneša sú neznáme.[2]:568 Patril k najznámejším príslušníkom rodu Krabicovcov z Weitmile, ktorého predkovia prišli do Čiech z Durínska. Rod bol pôvodne usadený v severných Čechách a patril k drobnej šľachte, ale niektorí jeho členovia žili aj ako mešťania v Českej Lípe,[3] a to asi už od založenia mesta Henrichom z Lípy. V Českej Lípe sa pravdepodobne narodil aj Beneš Krabice.[4]
Meno Beneš bolo v rodine obľúbené, takže pri niektorých údajoch nemožno s istotou rozhodnúť, s ktorou osobou tohto mena sú spojené.[3] V roku 1350 bol ustanovený rektorom kostola svätého Jakuba v Brne[2]:568 a neskôr sa stal aj svätovítskym kanonikom . Od roku 1355 bol v poradí tretím riaditeľom stavby novej pražskej katedrály, Chrámu svätého Víta[2]:568, pričom dohliadal na prácu Petra Parléra a jeho dielne. V roku 1373 dal preniesť do novej katedrály pozostatky českých panovníkov a o rok neskôr (1374) aj telá biskupov.[2]:568 Pred svätováclavskou kaplnkou bol napokon pochovaný aj on. Jeho portrétna busta, vytesaná v parlérovskej huty z opuky, sa zachovala na severnej strane chóru vo vnútornom triforiu chrámu.[3] Latinský nápis, vytesaný gotickou fraktúrou pod bustou, nazýva Beneša menom Benedictus dictus Crabiczie, označuje ho za tretieho riaditeľa stavby katedrály (director fabricae tertius) a pripája presný dátum jeho úmrtia (obiit anno d. 1775 die 27 mensis julii).
Dielo upraviť
Na želanie cisára Karla IV. napísal spis Cronica ecclesiae Pragensis, alebo Kronika pražského kostola, často nazývaná Kronika Beneša Krabice z Weitmile. Dielo je rozdelené do štyroch kníh a zaznamenáva udalosti z rokov 1283 – 1374.[3] Prvé tri knihy sú úpravou kroniky Františka Pražského, ktorá bola dovedená do roku 1353, ale preberané správy dopĺňal Beneš Krabice vlastnými dodatkami, zmiernil Františkove výčitky voči Jánovi Luxemburskému[2]:569 a použil tiež neznáme záznamy. Štvrtú knihu napísal samostatne, aj keď v nej prerozprával časť vlastného životopisu Karla IV. a čiastočne použil aj životopis Arnošta z Pardubíc, ktorého autorom bol vyšehradský dekan Viliam z Lestkova.[2]:569
Kronika pražského kostola, ako aj ďalšie kroniky doby Karlovej, nedosahuje hodnotu o málo staršej Zbraslavskej kroniky, literárna úroveň textu je nevalná a ani ako historik sa jej autor nevyrovná Petrovi Žitavskému. Napriek tomu najmä štvrtá kniha predstavuje dôležitý prameň pre poznanie doby Karla IV. Posledná kniha kroniky obsahuje množstvo cenných správ, pretože v nej Beneš Krabice opisuje udalosti, ktoré osobne zažil alebo sa o nich dozvedel od hodnoverných svedkov. Je tu aj vôbec najstarší zachovaný zápis svätováclavského chorálu. Popísal tiež okolnosti vzniku Veľkého jazera, dnes zvaného Máchovo jazero.
| „ | V témže roce (1366) ... pan císař po návratu do Čech založil a zřídil pod hradem Bezdězem rybník obdivuhodné velikosti jako jezero. V těch dobách se také objevil v Čechách jakýsi druh ryb, dřívě zde nikdy nevídaný, jímž se lidově říká parmy čili vousáči ... | “ |
| – Založenie Máchovho jazera[2]:238 | ||
Kronika a Uhorsko upraviť
Kronika zachytáva niektoré udalosti viažúce sa k Uhorsku. Opisuje krátke vládnutie českého kráľa Václava III. v Uhorsku v rokoch 1301 – 1305, [2]:178 ako aj boje Jána Luxemburského s Matúšom Čákom Trenčianskym.
| „ | Téhož roku (1315) hrabě Matyáš z Trenčína, pán království uherského, shromáždil velké vojsko Uhrů a nepŕátelsky napadl zemi moravskou; spáli města, městečka, opevnění a vsi, povraždil lidi a spáchal mnoho ukrutností. Potom král Jan shromáždil převeliké vojsko a táhl proti němu. Uhři před ním utíkali jako stébla před větrm a znovu získal hrady dobyté Uhry: zabil prý Uhrů bezpočtu a na oplátku jim způsbil nesmírné škody: teprve po mnoha bojích byly uzavřeny mezi králem Janem a králem uherským mír a svornost stvrzené platnými úmluvami. | “ |
| – Kronika pražského kostela tituluje Matúša Čáka Trenčianskeho ako pána Uhorska, uhorský kráľ Karol Róbert bol v skutočnosti spojencom Jána Luxemburského[2]:180 | ||
| „ | Téhož roku (1330), když uherský král Karel seděl se svou manželkou u stolu, jakýsi násilník téhož národa, mocný pán, jménem Felician, se s taseným mečem vrhl na krále. Avšak královna se s rozpřaženýma rukama postavila meči do rány a král se ukryl pod stolem. Královně usekl onen zločinec několik prstů na ruce a král zůstal nezra-něn. Tenhle násilník byl zajat, různými tresty umučen k smrti a všichni jeho přátelé byli vyhnáni z království. | “ |
| – Atentát Feliciána Zacha na uhorského kráľa Karola Róberta[2]:194 | ||
| „ | Téhož roku (1334) král Jan se svým prvorozencem Karlem přišli do Uher a uzavřeli s tamním králem smlouvy míru a přátelství. Mezi jiným jednáním tam bylo dohodnuto, že král Jan přijme od polského krále Kazimíra dvacet tisíc hřiven a vzdá se titulu krále polského. A naopak polský král se zřekne všech práv a toho, čeho by mohl požadovat pro sebe v městě vratislavském a v jeho diecézi a na vévodech slezských a opolských, jak je vyjádřeno jasněji v níže napsané listině. Od té doby se král Jan přestal psát „král polský". | “ |
| – Stretnutie kráľov na Vyšehrade v roku 1334[2]:197 | ||
| „ | Léta Páně 1372 shlédl Bůh na trápení svého lidu a seslal vykoupení a mír těm, kdo byli předtím těžce sužováni a týráni válkami. Neboť, když byl v měsíci březnu pan císař ve Vratislavi, poslal uherský král Ludvík k panu císaři slavnostní vyslance a žádal, aby dcera tohoto uherského krále jménem Marie byla provdána za syna pana císaře, Zikmunda. I byl uzavřen mír mezi naším panem císařem z jedné a uherským králem a vévody bavorskými z druhé strany a všichni se zaradovali. | “ |
| – Zásnuby Márie z Anjou a Žigmunda Luxemburského[2]:245 | ||
Vydania latinského originálu upraviť
Kronika sa zachovala v jedinom rukopise datovanom zhruba medzi 1380 – 1400, ktorý je uložený v Archíve Pražského hradu.[2]:571. Novodobé latinské vydania:
- Monumenta Historica Boemiae Nusquam Antehac Edita. Ed. Dobner Gelasius. Praha : Joannes Josephus Clauser, 1764 – 1785. Dostupné online. (po latinsky), edícia doteraz nevydaných historických prameňov
- František Martin Pelcl: Scriptores rerum Bohemicarum II, 1784
- Prameny dějin českých. Díl IV. = Fontes rerum Bohemicarum. Tom IV. Ed. Josef Emler. Praha : Nákladem Nadání Františka Palackého, 1884. Dostupné online. Kapitola Kronika Beneše z Weitmile, s. 457–548. (po latinsky)
České preklady upraviť
- Kronika pražského kostela. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- Beneš Krabice z Veitmile : „Kronika pražského kostela" (přeloženo z latiny). In: BLÁHOVÁ, Marie. Karel IV. v soudobých kronikách. Praha : Argo, 2016. ISBN 978-80-257-1849-0. S. 160–240.
Zaujímavosť upraviť
Postava Beneša Krabice z Weitmile sa vyskytla v seminári pred divadelnou hrou Českej neba od Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka. Vedľa Beneša Krabice v Cimrmanovej prvotine vystupuje aj Smil Flaška z Pardubíc, s ktorým Beneš vedie dialóg o milostných trampotách.
Referencie upraviť
- ↑ 274. BENEŠ KRABICE Z WEITMILE. In: KUZMÍK, Jozef. Slovník starovekých a stredovekých autorov, prameňov a knižných skriptorov so slovenskými vzťahmi. Vyd. 1. Martin : Matica slovenská, 1983. 608 s. (Dokumentácia.) S. 334.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m Kronika pražského kostela. In: BLÁHOVÁ, Marie. Kroniky doby Karla IV.. Praha : Svoboda, 1987.
- ↑ a b c d OPELÍK, Jiří, ed. et al Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Zväzok 2/2: K–L. Praha : Academia, 1993. 1397 s. ISBN 80-200-0469-6. Kapitola „Beneš Krabice z Veitmile", s. 910.
- ↑ PANÁČEK, Jaroslav. Bezděz – sborník Českolipska. Česká Lípa : Vlastivědný spolek Českolipsko, 2007. ISBN 978-80-86319-00-1. Kapitola Kuník z Weitmile a jeho rod, s. 5.
Iné projekty upraviť
Commons ponúka multimediálne súbory na tému Beneš Krabice z Weitmile
Externé odkazy upraviť
- Zoznam diel v Súbornom katalógu ČR, ktorých autorom alebo témou je Beneš Krabice z Weitmile
Zdroj upraviť
Tento článok je čiastočný alebo úplný preklad článku Beneš Krabice z Veitmile na českej Wikipédii.