Kronika Bartoška z Drahoníc je latinsky písaná česká kronika popisujúca roky 1419 – 1443. Kronika nerieši celkovú situáciu, ale popisuje, čo Bartošek videl a počul. Táto kronika býva občas (nielen kvôli surovej, drsnej latinčine) kritizovaná ako primitívna (bez politického a umeleckého rozhľadu), ale na druhej strane je potrebné zdôrazniť, že ide o jedinú kroniku z Čiech z tejto doby (nedokončená Husitská kronika Vavřince z Březové siaha len po rok 1422), tým sa stáva nesmierne dôležitým prameňom o husitstve. Ku kronike sú pripojené české aj latinské krátke správy o jednotlivých rokoch (1310 – 1464), z ktorých niektoré pravdepodobne pochádzajú od Bartoška. Kronika sa zachovala v jedinom odpise (zrejme z pôvodného rukopisu) z konca 15. storočia, ktorý je uložený v Národnej knižnici Českej republiky.[1]:16 V novodobej češtine vyšla kronika v roku 1981.[1]:261-290
Kronika zachytáva husitské roky 1419 – 1443 z pohľadu katolíckej strany. Spočiatku sú informácie kusé, po roku 1426 (kedy Bartošek kvôli očnej nemoci[1]:237 odchádza z činnej vojenskej služby) sú záznamy obsiahlejšie. Kronika obsahuje opisy bojov v Čechách, husitských spanilých jázd, detailný popis obliehania Plzne a bitky pri Lipanoch, uzavretie mieru v Čechách, popravu Jána Roháča z Dubé, Žigmundovu smrť a krátke panovanie kráľa Albrechta („Ať jeho duše odpočívá ve svatém pokoji, protože byl dobrý, i když Němec ...“).
Príklad cisiojánu z manuskriptu Speculum humanae salvationis pre január
Bartošek z Drahoníc používa pri určovaní dátumov tzv. cisioján - mnemotechnickú pomôcku pre zapamätanie si pevných cirkevných sviatkov. Má toľko dvojverší, koľko je mesiacov v roku a každé má toľko slabík, koľko je dní v danom mesiaci. Časť slabík sú charakteristické slabiky mien príslušných svätcov v danom mesiaci, zvyšok sú doplnkové slabiky. Príkladmi sú vety stalo se to ve čtvrtek před sv. Vítem na slabiku Jul-pri-mi, alebo v pondĕlí za týden po sv. Markétĕ na slabiku fus.
Kronika opisuje viacero spanilých jázd husitov do Uhorska / na Slovensko:
„
Téhož roku (1427) dřívě řečený kněz Prokop, zvaný Holý, hejtman vojsk táborů, a druhý kněz Prokop, hejtman strany pozůstalé po Žižkovi, která se nazývala sirotci, vytáhli s těmito vojsky a s pražany do Uher a dobyli tam mnoho měst, totiž Uherský Brod a jiná, též mnoho městeček a tvrzí. Dokonce před městem Prešpurkem vypálil předměstí, pak postoupili před Vídeň, ale tam nemohouce přejít přes Dunaj způsobili na této straně Rakouska veliké škody ohněm.
Téhož roku (1429) ... Prokop (Holý) se odebral ... do Rakous. Sjeli se do města Prešpurku r. (14)29 v úterý o velikonočních svátcích (29.3.1429). ... A byl tam pan král (Žigmund) ... Celý týden vyjednávali o dohodě a míru v Království českém a na Moravě ... A když jednali o tom, zda by se v otázce přijímání pod obojí podřídili rozhodnutí přištího svatého koncilu, odpověděli táboři i s jinými svými spolčenci vzhýbavě, takže nemohlo dojít k žádné dohodě.
“
– Rokovania husitov s kráľom Žigmundom v Bratislava roku 1429[1]:243
„
Druhou bitvu čili srážku měli na hranicích Uher s lidmi řečeného pana krále a to zvláště s Čechy, Moravany, Uhry a lidmi zvanými Raczy, kde byl zabit hejtman sirotků Velek s mnoha jinými (říkalo se, že jich bylo na dva tisíce) a byli spáleni ve vesnicích. Byli mezi nimi zvláště Jan ze Stezova a Martínek z družiny Jana Zmrzlíka. Byli jim prý zabíjeni koně při vozech i pod jezdci a tak jich zahynulo přes dva tisíce.
Avšak kněz Prokůpek, Čapek, tehdy hejtman sirotků, ... zůstali spolu s vojskem sirotků kolem a poblíž města Ilavy v Uhrách. Bylo jich ... přes sedm tisíc jízdních i pěších a více než trista vozů. A tu proti nim vytáhli shromáždění Uhři i nekteří Češi., sloužící panu králi Zikmundovi, a Moravané a po devět dní za sebou s nimi sváděli boje, takže se nakonec dalo před nimi řečené vojsko sirotků na útěk a při tom útěku ztratili prý dvě stě padesát či méně vozů s děly a rúznými věcmi a vrátilo se jich sotva dva tisíce a padesát či méně vozů. Jiní však, jako Zikmund z Hořovic, byli Uhry zajati, pobiti královými lidmi, nebo se utopili ve zmíněné řece (Váh).
Téhož roku (1432) po svátku sv. Stanislava (8.5.) se vydala vojska táborů kněze Prokopa a Prokůpkových sirotků do Slezska a pak do Uher a tak kolem sv. Jana dobyli města Trnavy; napřed vcházeli postupně do města na výroční trh, jako by byli kupci, a když jejich vojska dorazila do blízkosti města, pak ti, kteří prišli do města Trnavy porůznu jako kupci, se seběhli k branám, a když viděli, že jejich spolčenci jsou už v noci kolem města, vylomili dvě brány, vpustili své druhy do města a město obsadili.
Téhož roku (1433) táhl Pardus, hejtman kněze Prokopa a táborů polem bojujících, prý se sedmi sty jezdců, sedmi či osmi tisíci pěších a téměř tremi sty vozy do Uher na území čili do kraje zvaného Spiš, dobyli tam městečka a vesnice kolem Kremnice, zmocnili se velké kořisti a vrátili se do Čech na svátek Božího Těla (11.6.).
“
– Pardusova spanilá jízda na Slovensko v roku 1433[1]:261
.jpg)